Webové stránky pro začínající chovatele exotického ptactva

   Abychom si mohli vést nějaké záznamy o chovu, je nutné mít ptáky určitým způsobem označené, zvláště chováme-li je v hejnu.  Nejobvyklejší, nejjednodušší a nejrozšířenější způsob je jistě kroužkování.

   Kroužky můžeme snadno zakoupit na burzách či na Internetu. Doporučuji pana Straku –http://www.straka.bludov.cz/. Vyrábí se v různých průměrech podle druhu ptactva. Také existuje několik provedení – obyčejné hliníkové, dále barevné hliníkové, barevné se zvýrazněnými čísly. Pro velké papoušky se vyrábí speciální kroužky z tvrzeného kovu, protože obyčejný hliník by hravě přeštípli.V zahraničí se v poslední době používají také kroužky z tvrdého plastu, určené spíše pro menší ptáky. Tyto kroužky slouží jako nezaměnitelné označení ptáků – důležitý je především rok vylíhnutí ptáka a pořadové číslo. Jako příklad nápis na kroužku CZ 07 1522 - CZ označuuje zemi, kde se pták vylíhnul - v tomto případě ČR, ale například i PL, SK, NL. 07 je rok vylíhnutí ptáka, 1522 je pořadové číslo, které ptáka nezaměnitelně označuje. Tyto kroužky lze nasadit jen v určitém věku ptáka, pak již  snimi nelze manipulovat.

   Dále existují kroužky označovací – ty slouží pouze pro rozlišení jednotlivých kusů v hejnu – například pokud máme ve voliéře hejno stejného druhu ptáků za účelem spárování, kupříkladu agapornisů, kteří jsou všichni stejně vybarveni – pak je velice užitečné, pokud je již zdálky podle různobarevných kroužků můžeme rozlišit. Lze je libovolně sundavat i nandavat v jakémkoliv věku.

   A konečně existují také kroužky pro ptáky podléhající CITES. Neliší se od běžných kroužků, je však na ně kladen větší důraz. Každý pták podléhající CITES totiž musí být nezaměnitelně označen. Číslo kroužku se pak zaznamenává do dokumentů týkajících se dotyčného jedince.                

   V následující tabulce jsou uvedeny rozměry kroužků pro některé druhy ptáků:                                                                                                                   

   Kroužky volíme raději větší než menší. Nesmí být moc těsný (hrozí zarůstání do nožky a posléze i odumření končetiny), ale ani moc volný (pták by se někde mohl zachytit a ublížit si). Mám však nemilé zkušenosti s kroužkováním andulek. Všude se uvádí velikost kroužku 4 mm (pro obyčejné andulky, ne výstavní) – v dobré víře jsme si je tedy objednala, mláďata okoužkovala – a dvěma mláďatům byl kroužek těsný! Všimla jsem si toho relativně včas a kroužky odstranila kombinačkami, přesto už byla nožka dost oteklá a bolestivá. Naštěstí po čase se vše zahojilo a mláďata zůstala bez následků. Takže pokud si nejsme jisti, raději zvolíme kroužek o chloupek větší.

   Důležité je také brát v úvahu mohutnost a vzrůst rodičů. Pokud máme mimořádně mohutné a silné ptáky, jejich mláďata raději okroužkujeme většími kroužky. To byl případ i těch mých andulek.

Jak kroužkovat?

   Kroužkujeme mláďata  - v závislosti na druhu – většinou v době, kdy se jim otevírají oči. Například u ptáků, které chovám já – andulky, korely, zebřičky – se oči otevírají cca ve stáří jednoho týdne a to je přesně ten věk vhodný na kroužkování. Kroužek nesmí z nožky padat, ale na druhou stranu musí jít snadno přetáhnout, nepoužíváme sílu a násilí, abychom mláděti neublížili! Pokud si nejsme jisti, zkoušíme kroužkování vícekrát, abychom nepromeškali vhodný okamžik. Jakmile mláděti jednou nožka zesílí, již mu kroužek nenasadíme.

   Mládě vezmeme do ruky, jednou rukou mládě fixujeme tak, aby se příliš nemrskalo, a druhou rukou mu nasadíme kroužek. Uchopíme tři nejdelší prsty, strčíme je do kroužku, a kroužek posunuje směrem nahoru k bříšku mláděte. Přetáhneme kroužek přes kloubek nožky a opatrně z kroužku uvolníme čtvrtý, nejkratší prst – můžeme si pomoci například párátkem.        Při nasazování kroužku si můžeme pomoci také tak, že nožku předem potřeme olejem, máslem nebo ji nasliníme, totéž uděláme i s kroužkem, aby lépe klouzal po nožce. Musím říct, že toto jsem nikdy nepotřebovala. Při troše cviku je kroužkování velice jednoduché a není se čeho bát. Vhodné je nechat si to ukázat od zkušeného chovatele a popřípadě při kroužkování pracovat s druhou osobou – jedna drží mládě a druhá navléká kroužek.

   Velký pozor si musíme dát  na to, abychom mládě příliš silně nezmáčkli nebo mu například nevykloubili nožku – obojí se již mnohokrát stalo! Pokud je mládě příliš živé a mrská sebou, je lepší kroužkování zkusit za chvíli, až se trochu uklidní. Toto je podle mě největší kámen úrazu při kroužkování. Pak mláděti můžeme snadno ublížit.