Webové stránky pro začínající chovatele exotického ptactva

Mníšek šedý a jeho chov

(Myiopsitta monachus)

   Mníšek šedý se v přírodě vyskytuje na jihovýchodě Jižní Ameriky – v Bolívii, Brazílii, Argentině a Urugayi. Dokonce jsem měla to štěstí a mníšky jsem viděla přímo v jejich domovině, konkrétně v Urugayi. Ptáci jsou to velice běžní, velice hluční a podle mě značně plaší – zdržovali se výhradně v korunách palem a nebylo možné se k nim přiblížit. Jejich zbarvení je výborně maskuje a tak jedinou známkou jejich přítomnosti bývá jejich křik. 

   Tento druh se nicméně běžně chová i u nás. Zvláště poslední dobou se začíná šířit díky objevení se mnoha mutací. Známe mutaci modrou, aqua, skořicovou, pallid, šedozelenou i mnohé atraktivní sekundární mutace. Na mnohé mutace se teprve můžeme těšit.

Podmínky chovu a krmení

   Mníšci jsou ptáci velmi nenároční na ubytování. Vzhledem k jejich původu je můžeme bez obav chovat celoročně ve venkovní voliéře. Patří mezi nejotužilejší druhy papoušků vůbec, bez problémů snáší teploty i -25 stupňů. Postačí voliéra ze stran chráněná před větrem a deštěm, popřípadě potažená fólií.

   Voliéra nemusí být velká, plně stačí délka 2 – 3 metry. Neměla by však mít dřevěnou konstrukci, mníšci jsou dost velcí ničitelé. Stejně tak pletivo by mělo být minimálně 1,2 mm silné, raději však 1,6 mm.

   Tento druh se dá chovat i v koloniích. Podmínkou ovšem je dostatek prostoru. Ve voliéře klasických rozměrů, tedy 3 x 1 x 2 metry, je možné chovat nejvýše 3 páry. A podobně jako u jiných druhů, je lepší chovat 3 a více párů, aby se pozornost tříštila mezi více ptáků -  není dobrý chov jen 2 párů pohromadě. Ptáci pak stále zápasí o vedoucí postavení.

   Nutno dodat, že zvláště při chovu více párů se mníšci hlasitě ozývají. Mimořádně silně spustí při příchodu neznámých osob, z toho důvodu někdy chovatelům slouží jako „hlídací psi“.

   Ani na krmení nejsou tito ptáci nároční. Základem je směs zrnin – proso, oves, lesknice, kardi, semenec, slunečnice. Tuto směs podáváme samozřejmě i naklíčenou. Kukuřici můžeme dávat i povařenou. Všechny obiloviny podáváme i v mléčné zralosti. V době hnízdění dáváme vaječnou směs, domácí i kupovanou, piškoty a tvrdé rohlíky. Samozřejmostí je také zelené krmivo, hlavně ptačinec žabinec a smetanka lékařská. Z ovoce a zeleniny mají nejraději jablka a mrkev. Chybět nesmí dostatek větví na okus, mniši svůj zobák používají velmi rádi a musí k tomu dostat příležitost.

Hnízdění

   Mníšci jsou jediní papoušci, kteří si stavějí hnízdo. V přírodě tvoří velké stavby společné třeba i pro 20 párů s několika vchody. Ve voliéře bývají omezeni možnostmi, proto jim chovatel musí trochu pomoci – vhodnou hnízdní podložkou. Dobře poslouží třeba plastová přepravka na ovoce. Dále musí mít po celou dobu hnízdění dostatek větviček na stavbu hnízd. Ideální jsou slabé vrbové proutky (maximálně 1 cm tlusté) nastříhané zhruba na půl metru délky. Použitá hnízda je vhodné každý rok odstraňovat.

   V současné době si mníšci dobře přivykli na chov v zajetí a stavbu hnízda z větví nezbytně nevyžadují. Především velcí chovatelé, kteří mají hodně voliér a málo času chodit na proutky, jim předkládají polootevřené budky přiměřené velikosti a jen několik symbolických větviček. Některé páry vyhnízdí i bez proutků, ale nemusí to být pravidlem. Nevýhodou těchto polootevřených budek je to, že mladí je mohou předčasně opustit v době, kdy ještě neumí létat a mohou se pádem z výšky zabít nebo na zemi prochladnout. Proto je dobré pod budku dát hromádku sena, která pád mláděte utlumí a mládě si neublíží.

   Problémem je sestavování páru. Pohlaví se od sebe vzhledově neliší a i velmi zkušení chovatelé mohou pohlaví pouze odhadovat. Jistotu nám poskytne až analýza DNA nebo endoskopie. 

   Na volbu partnera většinou nejsou nároční a ochotně hnízdí s tím, kterého jim chovatel určil.

   Samička snáší 4 – 6 vajec, mladí se líhnou po 22 – 26 dnech. V hnízdě se zdržují asi 6 týdnů, po opuštění budky je nutné nechat je ještě asi 3 týdny u rodičů, aby se naučili samostatně přijímat potravu.

   Mláďata se velmi dobře ochočí a jsou vynikajícím domácím mazlíčkem. Ještě lepší bývají mláďata ručně dokrmená. Takoví ptáci si svou krotkost ponechávají celý život, přestože je vpustíme do voliéry společně s partnerem opačného pohlaví a nevěnujeme se jim.

Nová mutace?

   Nedávno jsem se prostřednictvím e-mailu „seznámila“ s manželi Šimákovými. Šimákovi jsou z Chlumce nad Cidlinou, zabývají se chovem australských papoušků, ale především mnichů. Momentálně mají sestavených 13 párů v barvě zelené, modré, skořicové a šedozelené a štěpitelných ptáků.

   Mníšky chovají převážně jednotlivě po párech, voliéry mají rozměry 4 x 0,8 x 2 metry, jiné voliéry mají i navazující zimoviště. U kombinovaných voliér jsou rozměry výletů i zimovistě stejné – 2 x 1 x 2 metry. Voliéry jsou chráněné prkny a částečně čirým vlnitým eternitem, aby mohlo pronikat světlo dovnitř.

   Podařilo se jim získat do chovu velmi zajímavou samičku. Samička svým zbarvením neodpovídá ani zelené, ale ani běžně chované šedozelené mutaci. Je tmavěji zelená než běžní ptáci, navíc má na křídlech jakési „vlnkování“(toto vlnkování se u přírodních ani mutačních ptáků nevyskytuje!), jak je patrné na následujících fotkách:

Zde můžeme porovnat (zleva doprava): přírodní zelený pták, samička s „vlnkováním“ a šedozelená mutace.

    Nezávisle na tom jsem se dověděla o odchovu pana Zdeňka Petrleho. Panu Petrlemu se podařilo odchovat od skořicových a modrých ptáků tři tmavě modrá mláďata s tímtéž záhadným „vlnkováním“. Barva odchovaných mláďat leží opět kdesi mezi normální modrou a šedo- modrou mutací – nápadně to připomíná mutaci kobaltovou. Opět foto pro srovnání – vlevo modrý pták, pravo mládě s „vlnkováním“:

 Ještě několik hromadných fotek (všimněte si tmavých „vlkovaných“ mláďat ve srovnání s normálními modrými ptáky):

 Ani tmavě zelená samička ani odchov pana Petrleho zatím nehnízdil. Neví se tudíž, zda jde vůbec o mutaci, natož jakou má tato mutace dědičnost. Můžeme se těšit na letošní sezónu, co se od těchto ptáků podaří odchovat  a jak se to bude dále vyvíjet.

   Přímo se nabízí vysvětlení, vzhledem k odstínu barvy těchto ptáků, že jde o ptáky s jedním faktorem tmavnutí. Tedy o tmavě zelené a kobaltové. Tato mutace zatím ve výčtu mutací chybí, respektive není ověřené, zda skutečně existuje. Záhadou ovšem zůstává ono „vlnkování“ na křídlech. Co si o tom myslíte vy, chovatelé mutací?

Kontakt na majitele ptáků:

simak12@seznam.cz

ZdenekPetrle@seznam.cz