Webové stránky pro začínající chovatele exotického ptactva

   Také ke korele jsem přišla náhodou. Od jedné známé – chovatelky – jsem se dověděla, že má v budce u jednoho páru korel mládě s rozjetými nožkami. Ke všemu ho rodiče začali škubat.

   Samozřejmě mi to nedalo a mládě jsem si vzala domů. Bylo asi měsíc staré, to znamená, že mě čekalo ještě asi měsíc jeho dokrmování. N srovnání nožek už bylo bohužel pozdě. Koupila jsem si speciální směs na umělý odchov a už to začalo. Poprvé bylo krmení soubojem mezi mnou a mládětem. Mládě už bylo příliš staré na umělý odchov. Z člověka mělo hrůzu. Naštěstí brzy pochopilo, že pro něj znamenám potravu. Během dvou dnů si na mě zvyklo a nechalo se bez odporu krmit. Naopak – pokaždé mě netrpělivě vyhlíželo a hlasitě se dožadovalo krmení. Byla radost pozorovat, jak v něm krmení mizí.

   Zpočátku bylo úplně holé, mělo pouze letky v křídlech a ocase. Rodiče na něm nenechali ani pírko navíc. Naštěstí poměrně rychle opeřovalo a asi po 3 týdnech už zase vypadalo jako korela.

   Stal se z něj báječný mazlíček. Časem se ukázalo, že jde o samečka. Pojmenovali jsme ho Čenda a přidali do klece k andulákovi. Bez problémů spolu bydlí – Čenda dole a Igor nahoře na bidle.

   Ochočená korela je pravým opakem andulky. Je velice klidná. Celý den sedí ve své kleci, hraje si s větvičkami nebo obírá klas prosa. Ožije teprve ve chvíli, kdy přijde domů její pán – pak se nachystá ke dvířkům klece, začne být neklidná a hlasitě se dožaduje vypuštění ven. V tu chvíli také z rozrušení často předvádí celý svůj repertoár různých melodií. Pak se usadí svému pánovi na rameno, nastaví mu hlavičku na podrbání a je úplně šťastná. Na rameni svého pána vydrží bez hnutí a jediného hlásku strávit celé odpoledne.

   Velice roztomilé a dojemné je, jak se korelka vtírá do přízně svého pána. Načepýří peří na hlavičce a jemnými doteky se snaží pána upozornit na svou přítomnost. Nastaví mu hlavičku k drbání a všelijak se nakrucuje, aby ji páníček podrbal i pod zobáčkem a vzadu na krku. I náš Čenda, který se jen s obtížemi kolébá na svých křivých nožkách, za mnou přijde, pokud ho zapomenu třeba na stole v obýváku a jdu do vedlejší místnosti.

   Na rozdíl od andulky je korela spíše introvert, pokud se tak dá mluvit o ptácích. Ráda okusuje čerstvé větvičky, miluje klásky prosa, vyhraje si se zvonečkem nebo rolničkou. Svou radost a spokojenost ale nedává tak okatě a hlasitě najevo jako andulka.

   Velmi nadané jsou korely na opakování různých melodií a pískání. Náš Čenda se sám od sebe naučil pískat melodii, kterou pískám na své senegalce. Nijak jsem ho to neučila, prostě jednoho dne přijdu k jeho kleci a slyším ho, jak si pro sebe píská. Dokáže pískat i tak, že s trochou fantazie v tom poznáme : „Čendíku!“

   Korela je podle mého názoru vhodná spíše pro starší děti a dospělé. Na svou velikost je poměrně inteligentní, citlivá, tichá a klidná. Potřebuje ohleduplné zacházení.