Amadina diamantová
(Steganopleura guttata)
Anglicky : Diamond Sparrow, Diamond Firetail Finch
Německy: Diamantfink, Diamantamadine
Výskyt:
Jih a jihovýchod Austrálie od jižního Queenslandu po státy Viktoria a Jižní Austrálie
Rozlišení pohlaví:
Rozeznat pouhým okem pohlaví u těchto ptáků je téměř nemožné. U dospělých, vybarvených ptáků to velice zkušený chovatel dokáže s téměř 100% úspěšností podle dvou znaků. Samec má nepatrně výraznější, tmavší a širší červené okruží kolem oka. Navíc má velice tmavě červený zobák, téměř do černa, zatímco samice má zobáček jasně korálově červený. Jak ale říkám, toto dokáže jen dlouholetý chovatel těchto ptáků. Takto jsem ke svému páru přišla i já. A přestože bezpečně vím, že jde skutečně o pár (už odchovali mladé), dodnes nevidím téměř žádný rozdíl v barvě a šířce okruží kolem oka. Vybrat z hejna ptáků pár, tak jako to udělal chovatel, od kterého pochází mí ptáci, to bych si nikdy netroufla. Onen chovatel mi však tvrdí, že s trochou cviku to není nic těžkého a je to velmi spolehlivý znak při určování pohlaví.
Dalším způsobem, poměrně rychlým, je ptáky jednotlivě rozdělit do přepravek nebo klecí tak, aby na sebe neviděli, ale slyšeli se. Ptáci na sebe budou volat. Zatímco u samečka je tento zvuk vysoký, u samice je podstatně hlubší. Každý, kdo to jednou mohl poslouchat, už pro příště obě pohlaví spolehlivě pozná.
A konečně nejspolehlivějším, avšak nejnáročnějším způsobem, je ptáky pozorovat. Pouze samečci zpívají. Zpěv je velmi tichý, ve společnosti ostatních ptáků ho můžeme klidně přeslechnout. Asi nejvíce mi to připomíná vibrování mobilního telefonu, někdo to zase přirovnává k motoru, ale opakuji, že je to zvuk velice tichý. Rozhodně si však nemůžeme nevšimnout postoje, jaký samečkové při zpěvu zaujímají – natáhnou nožky, celé tělo napnou, napřímí se, natáhnou krk a zobák skloní až na hruď, peří na hrdélku se hýbe, často dělají při zpěvu legrační poskoky s nataženýma nožkama. Velmi často při tomto představení mají v zobáčku stéblo trávy. Pozor ale, všimla jsem si, že samičky s nimi při toku spolupracují a stéblo v zobáčku nosí i ony!
Tento způsob určování pohlaví je tedy nejspolehlivější. Samečkové začínají zpívat a tokat velmi brzy po odstavu, dokonce i když v jejich blízkosti není žádná samička. Bohužel, pokud kupujeme ptáky na burze, na výstavě, je nepravděpodobné, že by se ptáci v přenosce projevovali. Pak se musíme spolehnout na rozeznání pohlaví podle vzhledu.
Hlasitost:
U astrildovitých ptáků nemá cenu hovořit o nějaké hlasitosti. Jediným zvukem, který amadiny diamantové vydávají, je již zmíněné volání partnerů a zpěv samečka. Obojí je tak tiché, že to nemůže nikoho obtěžovat, a bez obav si tyto ptáky můžeme pořídit i do paneláku.
Náročnost:
Ačkoliv tyto amadiny patří mezi nejběžnější a nejdostupnější druhy astrildů a při jejich chovu může získávat zkušenosti i začátečník, mezi chovateli mají nepěknou pověst. Jsou známé svou náročností při výběru partnera. Ne každý pták opačného pohlaví, kterého jim chovatel vybere, se jim zalíbí. Navíc není nejsnadnější určit u nich pohlaví. Ne každý pták, který zrovna nezpívá, musí být samice. Klidně může začít zpívat až ve chvíli, kdy ho doma vypustíme z přepravky. A celkově je samců mnohem více než samic. Někteří chovatelé je prodávají pouze po párech, protože samotní samci mohou být neprodejní. Také ne všechny páry se postarají o své potomstvo. Mnohé páry sice mladé vysedí, ale pak je z neznámých příčin opustí. A konečně – když už překonáme všechny těžkosti a podaří se nám sestavit dobrý chovný pár, takový pár je plodný pouze 2 – 3 sezony.
Jeden známý chovatel mi vyprávěl, že i on se snažil sestavit chovné páry těchto ptáků. Postupně nakoupil asi 20 ptáků a z nich sestavil jeden jediný pár!!
Snášenlivost:
Jak jsem zjistila, tyto ptáky můžeme bez problémů chovat s mírumilovnými a klidnými druhy papoušků (např. neofémy, korely, pap. nádherní, kouřoví, královští), s menšími druhy křepelek a holubů. Chov s jinými druhy astrildů je možný pouze se silnými, odolnými druhy, jako jsou například zebřičky, chůvičky, pásovníci, není to však ideální. Některé páry amadin se soustředí pouze na obranu svého hnízda, neustále útočí na okolní ptáky a nemají čas vysedět svou vlastní snůšku. Naprosto vyloučený je společný chov s jemnějšími druhy astrildů, jako jsou například motýlci. Takové ptáky dokáží „diamantky“, jak jim chovatelé přezdívají, uštvat až k smrti.
Chov v hejnu podle mých informací možný není. Jednotlivé páry se neustále jen pronásledují, a pokud náhodou zahnízdí, hnízdí vždy jen dominantní pár. A ani ten nemusí odchovat mladé, nemají na to klid, neustále pronásledují ostatní ptáky.
Klimatické podmínky:
Ačkoliv se někomu tento způsob může zdát krutý, amadiny diamantové je možné chovat v celoroční voliéře bez přitápění. Podmínkou ovšem je, aby se ptáci mohli schovat v kvalitním, zděném přístřešku, který nepromrzá, a kde se teplota pohubuje kolem nuly. Navíc je tento způsob chovu možný jen s ptáky, které získáme právě z venkovních voliér.
Takto chovaní ptáci jsou velice silní, zdraví, a zimou, zdá se, nijak netrpí. I v mrazech poletují venku, neustále jsou v pohybu, samec zpívá své partnerce a nepohrdnou ani koupelí.
Chovatelské zařízení:
Amadiny diamantové je lépe chovat ve voliérách, jak už jsem zmínila, ideální jsou celoroční voliéry se zděnýjm přístřeškem. V kleci často ztuční a pak nehnízdí. Pokud se přesto rozhodneme pro chov v kleci, pak by minimální rozměry měly být asi 100 x 50 x 50 cm (d x š x v).
Pletivo a materiál na voliéry:
U astrildů nemusíme mít obavy, že by se pletivem či konstrukcí prokousali tak jako papoušci. U astrildů si však musíme dávat pozor na hustotu pletiva, jsou to velmi drobní ptáci a mohli by se jím protáhnout.
Proto rozhodně odmítám klasické „králíkářské“ pletivo, tím by se ptáci protáhnout mohli, popřípadě by se jim tam mohla zaklínit hlavička a špatně by to skončilo.
Já mám pozinkované pletivo s rozměry ok 12 x 12 mm a podle mého plně postačuje. Nemusíme se bát, že by ptáci ulétli.
Krmení:
Základní krmná směs sestává z různých druhů prosa, moháru a asi ¼ lesknice.K tomu můžeme přidat zvláště v zimních měsících trochu nigeru nebo máku, ale opatrně, tito ptáci snadno tloustnou. Velice oblíbené je senegalské proso v klasech. Všechny zrniny podáváme suché i naklíčené, zvláště v období toku a odchovu mláďat je klíčené zrní nezbytné díky lepší stravitelnosti a vysokému obsahu vitaminů a dalších prospěšných látek.
Diamantky nejsou v krmení příliš konzervativní a tak rády ochutnají i ovoce a zeleninu, např. jablka, hrušky, okurky, mrkev. Vždy však dbáme na jejich slabé zobáčky a tvrdší plody podáváme například nastrouhané.
Ze zeleného krmení je nejoblíbenější ptačinec žabinec a pampeliška, můžeme zkusit i všemožné traviny, květy a semena divoce rostoucích rostlin, lebedy, šťovík. Oblíbené jsou i nezralé klasy obilí a kukuřice.
V době hnídění nesmí chybět vaječná míchanice a klíčené zrní, můžeme zkusit i mšice, mravenčí kukly a drobné moučné červy. Amadiny jsou hodně „masožravé“.
Doplňkem mohou být mladé větvičky, popřípadě kvetoucí větve. Rádi je oštipují.
Samozřejmostí jsou minerální přísady – grit, sépiová kost, písek na trávení a vaječné skořápky.
Hnízdění:
Ve venkovní voliéře začínají amadiny hnízdit poměrně pozdě, v dubnu až červnu. Prvotním impulsem pro hnízdění bývá prodlužující se den a zvyšující se teplota, ale také výrazné zpestření stravy, hlavně o vaječnou směs a klíčené zrní, předložení hnízdních budek a materiálu na stavbu hnízda.
Na hnízdní budku jsou diamantky podle mě dost náročné, nelze říci, který typ jim stoprocentně vyhovuje. Nejlépe je pověsit budek více a nechat ptáky vybrat. Nejvíce se doporučuje budka asi 15 x 10 x 10 cm, s jednou třetinou přední stěny otevřenou. Někdo zase tvrdí, že lepší je budka pro andulky, asi 15 x 15 x 25 cm, s vletovým otvorem asi 4 cm, prý zde mají ptáci více místa pro stavbu hnízda. U mě se ptáci nejvíce zajímali o budku pro korely, s rozměry 20 x 20 x 40 cm! Pak ale zahnízdili v malé budce určené zebřičkám. Skutečně nemohu říci, jaká budka by byla nejlepší.
Někdy ptáci raději zahnízdí volně v keři. Pokud ve voliéře vegetaci nemáme, můžeme si jednoduše pomoci vyvěšením větví z jehličnatých stromů, to ptákům zcela postačí.
Jako hnízdní materiál je nejdostupnější seno, popř. jemná sláma. Můžeme zkusit i kokosová, sisálová a agávová vlákna nebo vlákna z klasů kukuřice. Na výstelku je nejvhodnější peří nebo srst, např. psů, koní, králíků, nebo třeba morčat. V jedné starší knize jsem se dočetla, že bílý hnízdní materiál ptáky povzbuzuje k hnízdění.
Jakmile se samec dostane do toku, začne před samicí zpívat v typickém postoji s vypnutým tělem, nataženýma nožkama a hlavou skloněnou na prsa, často při tom i směšně poskakuje, také s nataženýma nohama, a při tanci nosívá v zobáku stéblo trávy.
Samice mu v tanci trochu pomáhá, také nosí v zobáku stéblo trávy. Pokud se chce pářit, začne samce lákat vysokým „kníkáním“, krčí se před ním v typické pozici s prohnutými zády a vystrčeným ocasem, ocasem také rychle pohubuje ze strany na stranu.
Pak si pár vybere budku a začne stavět hnízdo. Jak jsem pozorovala u svých ptáků, hnízdo je dost nepořádné, skládá se jen z několika málo stébel.
U dobrého páru se snůšky dočkáme brzy, zpravidla do měsíce od vyvěšení budek.
Samička snáší 3 – 6 bílých vajíček, u mladých párů to může být jen jedno nebo dvě vejce. Oba rodiče se v sezení střídají, zhruba po 1,5 – 2 hodinách. V sezení nejsou moc spolehlivé, jak už jsem uvedla, ostražitě sledují pohyb kolem budky a jakmile se nějaký pták přiblíží příliš, okamžitě ho letí zahnat. Zrovna tak se snadno nechají vyrušit například příchodem chovatele do voliéry a do budky nijak zvlášť nechvátají. Z toho důvodu může snůška zastydnout.Inkubace trvá asi 13 - 15 dní.
Mláďata rostou velmi rychle, asi v 7 dnech se jim otevírají oči, zhruba ve stejné době jim začíná růst obrysové peří.V zobáku mají výrazné, svítivě modré papily. Jde o drobné výrůstky v koutcích zobáku, jsou typické pro astrildy. Jejich účelem je, aby se rodič ve tmě, která je v hnízdě, trefil do zobáčku mláděte.
Kroužkujeme je cca v 7 dnech stáří kroužkem o průměru 2,5 mm.
Mláďata opouští budku asi ve třech týdnech stáří, nejméně další 2 – 3 týdny je rodiče dokrmují. Od rodičů se mladí liší černým zobákem a převážně šedým opeřením. Do šatu dospělých přepeřují asi v půl roce života. Jakmile mláďata začnou sama přijímat potravu, je lepší je od rodičů odchytit. Tito ptáci jsou dost nesnášenliví a samec by jemohl začít napadat, nemluvě o tom, že by překážela rodičům v dalším hnízdění.
Hnízdit je necháváme v jednom roce stáří, ne dříve. Dovolíme jim nanejvýš 3 hnízdění po sobě, aby se chovný pár příliš nevysílil.
Denní činnost:
Amadiny diamantové jsou velmi aktivní ptáci. Celý den se pohybují ve všech částech voliéry, i na zemi, shánějí potravu, několikrát denně se koupou. Samec téměř neustále vyzpěvuje své samičce, popřípadě vylepšuje hnízdo.Pouze v době kolem poledne přichází pauza, kdy se ptáci k sobě přitulí a odpočívají.
Na spaní je velice oblíbený jakýkoliv úkryt, ať už budka nebo otevřené hnízdo.
Mutace:
Existuje několik mutací těchto ptáků. Můžeme je rozdělit na mutace týkající se barvy zobáku (žlutozobá) a na mutace týkající se barvy těla. Pokud je mi známo, existují zatím pouze mutace zesvětlující základní černou barvu – stříbrná, izabela a skořicová.
Věk:
Tito malí ptáčci se dožívají zhruba 5 – 6 let, přičemž rozmnožování jsou schopné asi 3 – 4 roky.
Cena:
Cena závisí na tom, zda jsou ptáci přírodní nebo mutační, může se lišit u každého chovatele.
Přírodní cca 300 – 350 Kč
Přírodní štěpitelná na stříbrnou cca 400Kč
Stříbrná cca 800 Kč
Skořice cca 400 – 500Kč
Zdravotní problémy:
Amadiny diamantové jsou nenároční ptáci, kteří nejsou náchylní na nemoci. Známé jsou však svým sklonem k tloustnutí, proto jim nedáváme tučnou stravu a poskytujeme jim dostatek pohybu.
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den rád bych se zeptal jestli když se za rok vylíhnou mladé tak jestli za rok můžou mít mladé když to jsou sourozenci.
korely
(tom, 5. 4. 2008 10:43)potřebuju vědět jake by měla mět rozměry budka pro korely ja totiř začinam chovat papoušky a moc o nich nevím.........
Poradit
(Václav Jakeš, 6. 2. 2018 12:43)