Webové stránky pro začínající chovatele exotického ptactva

Chůvička japonská     

(Lonchura domestica)

Anglicky: Society Finch, Bengalese

Německy: Japanisches Mövchen

Výskyt:

Chůvičky jsou velmi zvláštní tím, že se nevyskytují ve volné přírodě. Před několika staletími vznikly v Japonsku jako produkt křížení různých druhů amadin. Bývají uváděné panenka bronzová (Lonchura striata), panenka ostrorepá (Lonchura acuticauda), stíbrozobky (Lonchura malabarica, Lonchura cantans) a další, přesný původ těchto ptáků však není zcela jasný.

Rozlišování pohlaví:

Mezi oběma pohlavími neexistují žádné rozdíly ve vzhledu. Jediným poznávacím znakem je zpěv samečka. Zpívají pouze samci! Sameček se postaví do typické pozice, svěsí bříško (až se dotýká bidla), co nejvíce natáhne krk a celý se napřímí  Pak spustí svůj typický zpěv - je to jakési komické brumlání, občas doplňované trylkováním a trvá několik vteřin. Zpěv je hodně tichý a proto si musíme ptáků důkladně všímat, pokud chceme pohlaví rozeznat.Pokud máme chůvičky v sousedství dalších ptáků, ani ho nemusíme slyšet.

    Pozor, samičky se také ozývají, ale jen švitoří, nejde o zpěv, a navíc nezaujímají pozici charakteristickou pro samce při zpěvu!

   Pro ilustraci, zde si můžete prohlédnout pár, tvořený rezavou samičkou a šedým samečkem:

Mláďata jsou vybarvena stejně jako jejich rodiče. Pohlaví u nich můžeme určit až když se mladí samečkové začnou pokoušet o zpěv, někdy v 6 - 8 týdnech. I zpívání se však musí naučit od svého otce a proto se zpočátku ozývají jen velice neuměle, jde o jakési pípání či skřípání.

Hlasitost:

Chůvičky jsou mimořádně tiší ptáci. Ozývají se pouze kontaktním voláním, když se chtějí spolu "domluvit" - jde o jakési jemné švitoření. Samečci navíc zpívají, jak u jsem uvedla výše, ale jejich zpěv je tak tichý, že si ho ani nevšimneme.

Náročnost:

Chůvičky jsou ptáci vhodní i pro naprosté začátečníky. Jejich nároky jsou skutečně minimální a pokud jim je splníme, můžeme se brzy těšit na hnízdění.

   Chůvičky se však také vystavují na výstavách. Odchovat skutečně dobrého výstavního ptáka s požadovanou postavou a kresbou je úkol velmi obtížný a vhodný jen pro zkušené chovatele.

Snášenlivost:

Mezi sebou jsou chůvičky mimořádně snášenlivé. Nikdy se neperou ani nevedou nějaké spory. Neustále se k sobě tulí a vše podnikají společně.

   Hrozí zde opačné nebezpečí: pokud chováme více párů chůvek pohromadě, mnohdy se stane, že se natěsnají všechny do jedné budky a mohou tak zničit vejce či mláďata, která v budce jsou. Dokonce se snaží zahřívat úplně cizí vejce. Proto je lepší chovat chůvičky po jednom páru.

   K ostatním ptákům se chůvičky chovají velice mírumilovně. Nikdy nepronásledují jiného ptáka, byť by byl sebedrobnější či sebebezbrannější. Naopak musíme dávat pozor, zda ostatní ptáci chůvičky neutlačují, nepronásledují, zda je pustí ke krmítku či na bidlo. Chůvky jsou skutečně úplně bezbranné proti útokům ostatních ptáků.

   Ideální společnost pro ně tvoří např. neofémy, korely, rozely žlutolící, malé druhy holoubků (diamantový, pruhovaný, kapský...), křepelky čínské, zebřičky, rýžovníci a další drobnější a mírumilovní ptáci.

   Chůvičky raději nechováme se vzácnějšími a plachými druhy astrildů, neboť svou neustálou snahou zahřívat i cizí vejce by mohly astrildy od hnízdění definitivně odradit.

Klimatické podmínky:

Chůvičky jsou i přes svou malou velikost ptáci poměrně odolní. Pokud mají k dispozici dobře izolovaný, nepromrzající vnitřní úkryt, klidně mohou zůstat celoročně ve venkovní voliéře bez přitápění. Rozhodně bychom je neměli vystavovat příliš nízkým teplotám, ale teploty kolem 0 stupňů chůvičky snášejí bez problémů. Sama je takto chovám, ve voliéře se zděným přístřeškem, a ptáci jsou čilí, aktivní, celý den vesele poletují, dokonce se i koupou. Myslím, že tento způsob chovu není žádné trápení, navíc se ptáci takto otužují a celý chov bude kvalitnější a zdravější.

Chovatelské zařízení:

Jako všichni ptáci se i chůvičky budou nejlépe cítit v co největší venkovní voliéře s chráněným přístřeškem.

   Chůvičky jsou však ideální pro chovatele, kteří nemají moc místa. Jsou spokojené i v malých klecích. Dokonce jsem slyšela o jejich úspěšném chovu v klecích o délce asi 30 cm! Toto lze ale považovat za extrém! Chůvičky jako všichni ptáci také potřebují určitý prostor. Minimální velikost klece pro jeden pár by měla být alespoň 50 x 40 x 40 cm, na každý další pár bychom měli připočíst asi 10 cm délky klece.

Pletivo a materiál na voliéry:

Na klece či voliéry pro chůvičky nedoporučuju klasické "králíkářské" pletivo. Je pro ně totiž dost řídké a ptáci by se mohli protáhnout a uletět. Já mám pletivo pozinkované o velikosti ok 16 x 16 mm a stačí to.

    Na kostru voliér můžeme bez obav použít dřevo, s ohledem na jejich trvanlivost  a odolnost proti počasí ale doporučuji spíš konstrukce kovové.

Krmení:

Na krmení jsou chůvičky velmi nenáročné.

   Jako základní krmná směs poslouží směs různých druhů prosa, lesknice a zejména v chladných dnech můžeme přidat trošku nigeru. Jako pamlsek pravidelně podáváme klasy senegalského prosa, které chůvičky milují nade vše.

   Většina chůviček přijímá i různé druhy ovoce a zeleniny. Můžeme vyzkoušet např. jablko, hrušku, strouhanou mrkev, okurku, čínské zelí, v menším množství i hlávkový salát.

   Zelené krmivo je mimořádně oblíbené. Nejvíce chůvky milují ptačinec žabinec a pampelišku, ale nabízíme také co nejširší výběr dalších druhů, včetně květů, plodů a semen. Velmi oblíbené je také nezralé obilí a kukuřice (zde to s množství raději nepřeháníme, můžou způsobovat katary!). Více o zeleném krmení se dovíte zde: /clanky/krmeni

   V době odchovu mladých je samozřejmostí vaječná míchanice (chůvičky rády přijímají jak klasickou, tak i průmyslově vyráběnou smíchanou se strouhanou mrkví)  a klíčené zrní, které je též velmi oblíbené. Můžeme zkusit nabídnout také drobné moučné červy, mravenčí kukly i jiný hmyz, většinou ho mají rády.

   Většina chůviček také ráda okusuje čertsvé výhonky stromů a keřů, i když toho se svým zobáčkem pochopitelně moc nezmůžou.

   Samozřejmostí jsou minerální přísady (sépiová kost, grit, písek na trávení).

Hnízdění:

Do chovu zařazujeme pouze ptáky plně vyspělé (alespoň 10 měsíců staré), zdravé, přepeřené. Dbáme také na to, aby byli pěkné, silné, robusní postavy, aby byla taková i odchovaná mláďata.

   Chůvičky jsou ptáci velmi nenároční. Zahnízdí krátce po předložení budek.

   Hnízdní budky by měly mít rozměry asi 10 x 15 x 10 cm, buď s vletovým otvorem o průměru asi 4 - 5 cm nebo s celou třetinou přední stěny otevřenou. Budky polootevřené jsou podle mě lepší. Chůvičky si také mohou postavit hnízdo v rostlinstvu ve voliéře (pokud je voliéra zarostlá) nebo jim můžeme ke stropu zavěsit několik jehličnatých větví - účinek je stejný.

   Na stavbu hnízda chůvičkám poskytneme dostatek materiálu - především jemné seno, slámu, kokosová a sisalová vlákna, vhodné je také "chmýří" z klasů kukuřice, které u mých ptáků sklidilo velký úspěch. Na vystlání hnízda ptáci s oblibou využívají různá peříčka, která si sami najdou, či zvířecí srst (např. z koní, psů, králíků, morčat..).

   Tok ptáků poznáme tak, že sameček se začne dvořit samičce se stéblem v zobáku, začne horlivě zpívat a ukazovat samičce různé budky.

   Brzy se ptáci spáří a samička začne snášet každý den jedno vajíčko, celkem 5 - 7. Začne je zahřívat až po snesení většího počtu vajec, aby se mláďata vylíhla přibližně nastejně. Na vejcích sedí oba rodiče, střídají se v intervalu 1,5 - 2 hodin, přičemž v noci sedí  na vejcích buď pouze samička nebo oba ptáci. Na vyrušování nejsou hnízdící ptáci vůbec hákliví. Sedí v budce až do poslední chvíle a hned jak nebezpečí pomine, hned se zase vrací do budky.

   Za 12 - 14 dní se líhnou mláďata. Svědomitě je krmí oba rodiče, vždy zrovna ten, který "má službu" na hnízdě.

   Ve stáří 6 - 7 dní je kroužkujeme kroužky o velikosti 2,75 mm.

   Přibližně ve stáří 3 týdnů mladí opouštějí budku a rosičeej ještě zhruba 2 - 3 týdny přikrmují.

   Po osamostatnění bychom měli mláďata z voliéry odchytit, neboť se budou stále vracet do hnízda, kde však již jsou další vejce či mláďata. Starší mláďata by mohla svým mladším sourozencům v budce ublížit.

   Rodče svá mláďata nikdy nepronásledují.

   Chůvičky by byly schopné hnízdit nepřetržitě, připustíme však nejvýše 3 - 4 hnízdění do roka a pak necháme ptáky odpočinout.

   Chůvičky jsou však pro své výborné rodičovské vlastnosti používány jako chůvy pro odchov mláďat vzácnějších druhů astrildů, která jejich rodiče odmítli. Odtud pochází i jméno chůvička. Často odchovají cizí mláďata i dvě samičky nebo dva samečci .

   Bez pomoci chůviček by některé druhy vzácných astrildů vůbec nemohly být odchovávány, alespoň v minulosti. V současné době je však více ceněn přirozený odchov pod vlastními rodiči a pomoci chůviček by se mělo využívat jen v nouzi. Bohužel existují chovatelé, kteří svým astrildům odebírají neustále vejce a podkládají je chůvičkám. Za sezónu jsou takto schopni odchovat desítky mláďat od jednoho páru astrildů. Bohužel po několika generacích vzácní astrildovití takto odchovávaní mohou ztratit své rodičovské schopnosti a nebudou nikdy schopní odchovat sami svá mláďata.

Denní činnost:

Chůvičky jso ptáci poměrně aktivní. Celý den poskakují, poletují, probírají si vzájemně peří, komunikují spolu, hledají potravu. Tyto chvíle aktivity občas střdají chvílemi odpočinku, kdy se k sobě těsně přitulí a relaxují.

   Milují koupel ve větší hliněné misce s vodou. Koupou se několikrát za den, proto musíme vodu neustále udržovat v čistotě a několikrátza den ji vyměnit.

Mutace:

U chůviček vzniklo mnoho mutací. V zásadě je můžeme rozdělit na ptáky jednobarevné, strakaté a albina. Ptáci jednobarevní se vyskytují v různých odstínech hnědé, šedé, červené a plavé. Zrovna tak straky existují v mnoha barvách. Albina můžou být buď s nádechem jiné barvy (např. krémové nebo šedé albino) nebo bez jakéhokoliv pigmentu, sněhobílá. Vždy však mají červené oči. Dále existují chůvičky chocholaté a s různě nakadeřeným peřím. Ukázky různých mutací včetně genetiky najdete zde: http://myweb.tiscali.co.uk/bengalese/page5.html

Věk:

Chůvičky se dožívají zhruba 5 - 8 let.

Cena:

Cena u chůviček závisí především na tom, zda jde o ptáky "obyčejné" nebo o ptáky výstavního typu. Ptáci výstavní, pokud jsou kvalitní a vhodní na výstavy, jsou několikanásobně dražší než ptáci obyčejní. Obyčejné chůvičky bez ohledu na mutaci stojí zhruba 50 - 100Kč.