Webové stránky pro začínající chovatele exotického ptactva

Kanár

(Serinus canaria)  

Anglicky : Canary

Německy : Kanarie, Kanarienvogel

Výskyt :

Kanárské ostrovy

Rozlišení pohlaví:

   Zcela jednoznačně můžeme pohlaví rozeznat podle zpěvu – zpívá pouze a výhradně sameček. Pozor, neplést si zpěv samečka s hlasovým projevem samičky! Samička samozřejmě není němá, vydává jakési cvrlikání, asi jako naši vrabci. Zpěv samečka

je však nezaměnitelný. Samec se postaví do typické pozice – napřímí se, napne

 nožky, při zpěvu má zobák zpravidla zavřený, zato se mu chvěje peří na hrdle.

Zpěv je poměrně hlasitý, zvláště pokud se v samečkově blízkosti objeví další samec

 nebo jednoduše nějaký hluk, třeba zvuk vysavače – pak se ho samec snaží překřičet.

    Pro začátečníka méně spolehlivou, přesto však téměř neomylnou metodou je roz-

poznat pohlaví kanárů podle kloaky. Zatímco u samice je kloaka na pohmat téměř neznatelná, u samce tvoří tzv. špunt – jakýsi výstupek, zduření, znatelné pohledem i pohmatem. Důležité je stáří ptáků. Takto poznat pohlaví můžeme u právě vylíhlých

mláďat. Během dospívání se rozdíly ztrácí, teprve když je pták plně dospělý,

můžeme opět pohlaví podle tvaru kloaky určit. Při této metodě už musíme mít nějaké zkušenosti, přesto je podle mého názoru velmi spolehlivá a pokud nakupujeme

například na burze, kde jsou ptáci stresování v přepravkách a není pravděpodobné,

 že by samci zpívali, pak se nám může velice dobře hodit.

Hlasitost:

   Zpěv samečka je na poslech velice příjemný a stejně tak i hlas samičky. Určitě to

 nemůže nikoho obtěžovat, i když, jak už jsem uvedla výše, může být sameček

poměrně hlasitý, pokud se snaží přehlušit nějaký jiný zvuk.

Náročnost:

   Kanáři jsou ptáci jako stvoření pro začátečníky. Pokud splníme jejih skromné

nároky a podaří se nám sestavit pár (což nemusí být pro začátečníka jednoduché),

můžeme se brzy těšit na odchov mláďat.

    Samozřejmě musím zmínit jednu věc – chov kanárů je celá věda, pokud se tomu

 chceme věnovat opravdu profesionálně. Pokud si pořídíme jeden párek, určitě nám

budou dělat radost dlouhá léta, i mladé jistě odchováme. Ale jinak – kanárkařina –

to je podle mě samostatné odvětví chovatelství.

   Existují čtyři směry, kterými se chovatelé kanárů mohou ubírat. Kanáři barevní,

postavoví, zpěvní a kříženci.

   U kanárů barevných se přirozeně na výstavách nejvíce hodnotí barva a také

 postava. Barevných mutací existuje cca 400, není jednoduché se v nich alespoň

přibližně orientovat. Základní barva se skládá z lipochromového barviva (neboli

tukového) – sem patří většina světlých barev jako žlutá, oranžová, bílá, červená – a melaninu, což jsou všechny tmavé barvy (hlavně černá a hnědá, ale může být i

různě zesvětlená – takže sem patří ještě například zeslabený černý a hnědý melanin,

opál, pastel, phaeo, satén).  A ještě daleko složitější, než dosáhnout u ptáků

 požadované barvy, je dosáhnout požadované stavby těla, zvláštní důraz je kladen

na mohutnost a zavalitost postavy.

   Kanáři postavoví se rovněž vyskytují v několika plemenech, i když jich zdaleka

není tolik jako kanárů barevných. Také je můžeme rozdělit do několika skupin:

- kadeřaví (například severní holanďan, francouzský trubač, italský gibber)

- postojoví ( belgický hrbáč, skotský hrbáč…)

- postavoví (sem patří nejznámější plemena – border, fife, norwich, yorkshire…)

- chocholatí (gloster, crested, lancashire..)

- postavoví kanáři kreslení (lizard, london fancy)

   U těchto kanárů velmi záleží na konkrétním plemeni. Všeobecně můžeme říci,

 že se u nich hodnotí tvar těla (k tomu patří, že se kanár musí také vhodně předvést,

musí skákat z bidla na bidlo podle předem daného řádu -  no zkuste to kanára

 naučit!), tvar opeření (zvláště u kadeřavých to platí – musí mít každé pero

 zakroucené tak, jak to má být), tvar chocholky (chocholatí kanáři jako gloster) a

případně i kresba (platí hlavně pro lizarda).

   Rovněž u kanárů zpěvných rozlišujeme 4 skupiny plemen:

-         harčtí kanáři – dutopěvci

-         belgický bublák – malinois

-         kanár španělský – timbrados

-         zpěvní barevní kanáři

   Tento chovatelský směr je podle mého také velmi náročný. Každé plemeno

zpěvného kanára má předepsaný zvukový projev, kterému se musí pták co nejvíce

 přiblížit. To jsou tzv. túry. Jsou 3 druhy hlavních túr, každá má ještě další menší

 pododdělení, celkem tedy 9 túr, které musí pták zvládnout. A aby to bylo ještě těžší,

 posuzují se kanáři ve čtyřčlenných kolekcích, každá kolekce má na projev pouze 30

minut. Stačí, aby jeden pták ze čtyř zaváhal a celá kolekce je mimo hru.

   Co se týče kříženců, existují 3 skupiny:

-         kříženci mezi evropskými ptáky (například zvonohlík x zvonek)

-         kříženci mezi exotickými ptáky (například čížek mexický x čížek ohnivý)

-         kříženci mezi kanárem a jiným ptákem (například kanár x hýl)

   Cílem chovu kříženců je vytvořit něco nového, pěkného, hezky zbarveného.

Hodnotí se u nich především zbarvení.

Snášenlivost:

   Kanáry bez obav můžeme chovat se všemi mírumilovnými druhy ptáků – například

zebřičky, chůvičky, rýžovníci, amadiny diamantové (obecně všechny větší a odolnější

 druhy astrildů), menší druhy holoubků (především běžně chovaný h.diamantový),

menší druhy křepelek (hlavně křepelka čínská), mírumilovné druhy papoušků

(především lze mluvit o australských papoušcích, jedničkou v tomtu směru jsou

neofémy a korely, dále například pap.nádherný, kouřový a alexandrin).

   Jestli chovat kanáry v hejnu nebo ne, je otázka. Ptala jsem se na to několika

chovatelů a nedokázali se shodnout, zda je to výhodné nebo ne. Zřejmě to musí

každý vyzkoušet sám.

   Zásadně nesmíme pohromadě chovat více samců, vždy jen jednoho. K němu pak

můžeme přidat 1 – 5 samic, optimální jsou 2 – 3, aby na ně samec stačil. Samice

se mezi sebou vysloveně neperou, mohou se však hádat o místa ke hnízdění,

o materiál na stavbu hnízda apod. Proto chovné výsledky u takovéto skupinky

nemusí být nejlepší.

Klimatické podmínky:

   Kanáři se v Evropě chovají už od 15. století. Díky tomu jsou velmi otužilí, zvyklí na

naše podnebí. Bez obav je můžeme chovat celoročně venku, podmínkou ovšem je

 nějaký chráněný kout před větrem a deštěm, postačí i dřevěný, nejlépe samozřejmě

zděný.

Chovatelské zařízení:

   Na tomto místě se musím zmínit o několika způsobech, jak můžeme kanáry chovat.

   Ideální pro ptáky je chov po párech ve voliérách. Zde mají dostatek prostoru,

slunečního záření, čerstvého vzduchu. Samec se může aktivně podílet na odchovu

 mláďat, což také dělá. Všimla jsem si, že můj samec téměř kompletně převzal péči o mláďata, zatímco samice se pomalu chystala na další hnízdění. Ideální voliéra se

skládá se zděného přístřešku a výletové části.

   Do voliéry můžeme také vypustit samce s několika samicemi, jak jsem zmínila výše.

 Chovné výsledky však nejsou nejlepší, samice se vzájemně ruší.

   Velmi rozšířený způsob mezi chovateli je chov jednoho samce s několika samicemi,

každý pták má svou klícku. Jakmile si samice začne všímat hnízda, začne do něj

snášet stavební materiál nebo dokonce začne dělat tzv. kolébku (prohne záda a

 vystrčí ocas, vyzývá tak samce k páření), chovatel k ní pustí samce, po páření

chovatel samce zase odchytí. Samice snese vajíčka, vysedí je a celá výchova mláďat

zůstává na ni. Nutno říci, že př takovém způsobu chovu máme o ptácích největší

přehled a dosáhneme nejvíce odchovaných mláďat. Otázkou je, nakolik se tato

 metoda líbí samotným ptákům. Při tomto způsobu nám postačí velmi malé klícky,

cca 30 – 40 cm dlouhé. Po hnízdění samozřejmě ptáky přemístíme do voliér nebo

alespoň do větších klecí, tzv. proletovaček, aby měli možnost pohybu.

   Další možností je chovat ptáky po párech v klecích. Výhody jsou stejné jako

u chovu ve voliérách, samec pomáhá samici s odchovem mláďat, díky tomu se

samice tak nevyčerpá, jako když je na všechno sama. Minimální velikost klece pro

jeden pár je cca 50 x 40 x 40 cm, pro větší plemena (jako je yorkshire) je třeba klec

větší, alespoň 60 – 70 cm dlouhá. I zde je velmi vhodné ptáky po hnízdění přemístit

do voliér nebo proletovaček, aby zesílili.

Pletivo a materiál na voliéry:

  U kanárů se opravdu nemusíme bát, aby nepřekousali pletivo nebo něco podobného.

 Zrovna tak se nemusíme bát příliš řídkého pletiva jako u astrildů. Plně postačí běžné králíkářské pletivo, kvůli trvanlivosti bych však doporučila spíše pletivo pozinkované, s velikostí ok 12 x 12 mm.

Krmení:

   Recept na základní směs zrnin si většina chovatelů střeží jako tajemství, nebo

 naopak se přou, která směs je lepší. Obecně se dá říci, že cca ¼ směsi by měla t

vořit sladká letní řepka, další ¼ lesknice a ¼ loupaného ovsa, zbytek by mělo

 tvořit proso, mák, mačkaná slunečnice, semenec, len.

   Jiný recept ze starší literatury zase tvrdí toto:

45% řepky, 5% len, 6% proso, 15% lesknice, 5% semenec, 3% slunečnice (alespoň zpočátku mačkaná), 18% loupaný oves, 3% mák

   V podstatě si myslím, že jestli bude ve směsi 3% máku nebo 5% máku, je jedno. Důležité je, aby směs byla pestrá a bylo v ní co nejvíce druhů semen. Jak už bylo řečeno, základ tvoří řepka, lesknice a loupaný oves a k tomu nějaké další druhy.

   Kromě zrní musíme kanárům nabízet co nejvíce druhů ovoce, zeleniny a zeleného krmiva. Jsou velmi přizpůsobiví a ochutnají prakticky všechno, co jim předložíme. Nabízíme například jablko, mrkev, červenou řepu, hrušky, okurky, broskve, meloun, banán, pomeranč, velmi oblíbené jsou klasy šťovíku, lebedy, pelyňku, květy a listy pampelišky, ptačinec žabinec. Fantazii se meze nekladou.

   V době hnízdění je samozřejmostí vaječná míchanice a klíčené zrní. A velice oblíbené jsou nezralé klasy obilí a kukuřice.

   Kanáři jsou na složení, pestrost a kvalitu krmiva poměrně nároční. Zbytky krmiva denně odstraňujeme, aby nezačaly plesnivět nebo zahnívat, na což jsou kanáři zvláště citliví.

   Samozřejmostí jsou minerální doplňky – grit, sépiová kost, písek na trávení a vaječné skořápky. Nepohrdnou ani čerstvými větvičkami na okus nebo klasy senegalského prosa.

Hnízdění:

   Kanár je druh natolik domestikovaný, že může hnízdit kdykoliv, bez ohledu na roční období. Samozřejmě k tomu musí mít dostatek tepla, světla, vhodného vydatného krmiva, hnízdní košíček a materiál na stavbu hnízda. Pokud jim chovatel dokáže zajistit takovéto podmínky, mohou kanáři hnízdit po celý rok, nemusíme čekat na j aro jako u jiných druhů ptáků. Hnízdit necháváme ptáky alespoň 1 rok staré  a to nejvýše třikrát za sezónu. Některé páry zahnízdí dvakrát za sebou a dost, k dalšímu hnízdění je již nepřimějeme. Mají to zkrátka takto vrozené.

   Jak už jsem řekla, aby kanáři zahnízdili, musíme jim především předložit nějakou podložku pod hnízdo. Klasikou mezi chovateli je košíček na hnízdění, který můžeme zakoupit ve zverimexu nebo na burze. Může být proutěný nebo plastový – u plastového košíčku se však může stát, že jeden z rodičů drápkem zachytne o hnízdo a vytáhne ho ven i s mladými nebo vajíčky. Aby k tomuto nedošlo, je nutné dovnitř nalepit proužky plsti nebo podobného materiálu, aby se hnízdo mělo o co zachytit a rodiče ho nevytáhli. Velkou výhodou je, že takový košíček se dá snadno dezinfikovat. Průměr košíčku by měl být alespoň 8 – 10 cm u vběžných kanárů, u větších postavových plemen alespoň 12 – 13 cm.

   Tento klasický košíček se dá snadno nahradit - zvláště ve voliéře. Můžeme například ptákům nabídnout pouhé dřevěné podložky s okrajem cca 3 cm vysokým, shora zakryté svazkem jehličnatých větví. Někdy si ptáci hnízd o postaví úplně sami v jehličnatých větvích či stromku, pokud ho ve voliéře máme. K tomuto se výborně hodí vysloužilé vánoční stromky. Také zde se fantazii meze nekladou. Podložky nebo košíčky kryté jehličnatou větví navíc vypadají ve voliéře velmi pěkně.

    Další klasikou mezi chovateli je tzv. císařské hnízdo. Jde o běžný hnídní košíček, ze stran a shora zakrytý mřížemi, pouze vpředu je otvor, kterým se samička může dostat dovnitř. Výhodou je, že se dá připevnit zvenka klece a nezabírá v kleci místo. Také poskytuje samičce větší klid na sezení, zvláště pokud v kleci jsou mláďata z předchozího hnízda. Průměr takového hnízda by měl být asi 12 – 15 cm.

   Dalším stimulem ke hnízdění je materiál na stavbu hnízda. Může to být například seno, kokosové vlákno, vlákna z klasů kukuřice, peříčka, srst psů, koní, králíků nebo morčat. Pokud možno by měl být materiál bílý – podle pověry kanáři ve své domovině staví hnízda z bílých kozích chlupů, proto je bílý materiál zvláště oblíben. Velice oblíbená jsou sisálová vlákna, protože jsou světlé barvy – snadno je získáme, pokud obyčejný provaz nastříháme na kousky a rozpleteme ho. Zásadně nenabízíme vatu – může se ptákům namotat na nožky a způsobit jim vážné komplikace, v krajním případě může dojít i k odumření nožky!

   A samozřejmě musíme kanáry před hnízděním vydatně a pestře krmit. Podáváme – kromě obvyklého krmiva - hodně semence, naklíčený oves, vaječnou směs, hodně ovoce a zeleného krmiva.

   Nebude trvat dlouho a kanáři se začnou chystat na hnízdění. Samička začne snášet materiál na hnízdo, většinou jí v tom pomáhá i sameček, ale zpracovává ho výhradně samice. Přidá si donesené stéblo do hnízda, usadí se do hnízda a začne se v hnízdě kroutit  a kroužit tak, aby stéblo dokonale přilnulo k těm ostatním a vznikla pevná, celistvá stavba.  Nutno ovšem dodat, že některé samičky si samy hnízdo nedokážou postavit a musí jim pomoci chovatel – do hnízda dáme trochu sena či mechu a žárovkou ho tam zatlačíme, aby vznikla kulovitá stavba. Samička ho již pak dodělá a snese vajíčka.

   Stavba hnízda většinou trvá cca 1 – 2 týdny. Již během stavby hnízda se ptáci začnou pářit. Samička tvoří tzv. kolébku.  Prohne se v zádech, vystrčí ocas a pípáním láká samečka. Páří se několikrát za den i během snášení vajec. Teprve po snesení vajec samička na hnízdo pevně zasedne a o samečka již nemá zájem.

   Vajíčka bývají pravidelně čtyři. Je zvláštní, že kanáři mají takový ustálený počet. Spíše vyjímečně samička snese vajec 5 – 6, vždy však jde již o starší a zkušenou samici.

   Samička snáší každý den jedno vajíčko. Zajímavé je, že se to nedá přehlédnout. Pravidelně samička snáší vejce mezi 7. a 8. hodinou ráno. Postaví se na kraj hnízda, spustí křídla, prohne se a usilovně tlačí, dokud se jí nepodaří vejce snést. To celé trvá asi čtvrt hodiny.Ve volné přírodě nasedá na snůšku až po snesení posledního vejce, aby se mláďata vylíhla nastejně. Vlivem domestikace však došlo k tomu, že samička většinou začne sedět již od prvního vejce a pak jsou mezi mláďaty dost velké rozdíly. Starší sourozenci mohou ty mladší utlačovat, navíc silněji žadoní o potravu a rodiče spíše nakrmí je. Kvůli tomu někteří chovatelé vejce samičce odebírají. Aby samičku nezmátli, nahrazují je například korálky nebo skleněnými kuličkami, skutečná vejce zatím uloží například do nádoby se zrním někam do chladu. Teprve po snesení posledního vejce opět vejce samičce vrátí. Někteří chovatelé na tuto metodu nedají dopustit. Já jsem to nikdy nedělala, přijde mi to jako přílišné zasahování do ptačího života, a přesto mí kanáří bez problémů odchovali i 4 mladé z jednoho hnízda, přestože mezi nimi byli poměrně velké rozdíly ve stáří i velikosti.

   Samička zahřívá vejce sama, sameček ji nestřídá. Hnízdo opouští jen několikrát za den, aby se napila a vyprázdnila. Samec ji na hnízdě poctivě krmí. Samička o krmení žebrá stejně jako nesamostatná mláďata – pípá a třepe křídly, aby samečka přivábila.

   Po 13 – 14 dnech zahřívání (záleží na tom, zda samička sedí od prvního vejce nebo ne) se líhnou mláďata. Zpočátku jsou úplně holá, slepá, s velkým zobáčkem se žlutým okrajem (aby ho rodiče nepřehlédli). Hned po vylíhnutí můžeme poměrně snadno rozeznat pohlaví, jak už jsem zmínila výše, podle vystouplé kloaky u samečků.

   Mláďata jsou velmi citlivá na vyrušení. Na jakékoliv otřesy hnízda okamžitě reagují zvednutím hlavičky a otevřením zobáku – znamená to totiž, že přilétli rodiče s potravou a usedli na kraj hnízda.

   Zhruba ve stáří jednoho týdne se mláďatům otevírají oči, vyrůstá jim peří.V té době je kroužkujeme kroužky o průměru 3 mm.

   Jakmile se mladým otevřou oči, začnou být velmi živí. Trénují létání, čistí si peří, poskakují v okolí hnízda. V té době jsou velmi citliví na vyrušení – nesmíme sahat do hnízda, jinak mladí předčasně vylétnou a již se nám je nepodaří vrátit zpět.

   Zhruba mezi druhým a třetím týdnem stáří mláďata opouštějí hnízdo. Rodiče je poté ještě 1 – 2 týdny dokrmují, pak jsou již mláďata plně samostatná. Zjistila jsem však, že pokud mladé necháme s rodiči (pokud to prostor dovolí), žebrají o nakrmení ještě v půl roce stáří! A naopak také platí, že pokud ve voliéře necháme mladé z prvního hnízda s rodiči, starší mláďata pomáhají krmit své mladší sourozence z dalšího hnízdění.

   Ihned po vylíhnutí mláďata krmí pouze samice. Jak mláďata rostou, začíná je přikrmovat i samec a zhruba ve stáří 2 týdnů péči o ně převezme docela - samička se mezitím chystá na další hnízdění. Všimla jsem si, že u mého páru byl samec tak horlivý,že když nemohl krmit samičku (která ho mimo období hnízdění odmítala), obtěžoval s tím ostatní ptáky ve voliéře. Na korely si netroufl, zebřičky zase na něho byly příliš malé a tak se snažil krmit samečka neofémy. Ten mu to kupodivu toleroval a nechal se krmit celé léto a podzim.

Denní činnost:

   Kanáři jsou ptáci poměrně aktivní. Celý den poletují, sbírají potravu, rádi se pohybují i na zemi. Velmi rádi se koupou – jakmile jim doneseme čerstvou čistou vodu, hned se jdou vykoupat. Sameček téměř po celý den zpívá – a zvlášť pokud se v jeho blízkosti objeví nějaký hlasitý zvuk, například vysavač – snaží se ho překřičet a dovede být v tu chvíli překvapivě hlasitý.

   Zajímavé je, že jim nijak nevadí blízkost člověka. Pokud se chováme klidně a neděláme rychlé pohyby, brzy si na nás zvyknou. Můj sameček mi klidně usedl na nohu, pokud jsem se chvíli nehýbala, a zkoumal, co to je. Musím říct, že pro jejich chování jsem si kanáry zamilovala. Je radost je pozorovat.

Mutace:

  Mutací kanárů existuje obrovské množství. Barevných rázů známe asi 400, k tomu připočtěme kanáry s chocholkou, kadeřavé ( s různě pozměněným peřím) a postojové. Zájemcům doporučuji starší knihu od Waltera Wienera s názvem Kanáři a jejich kříženci, kde je celá problematika chovu kanárů včetně jejich mutací, jednotlivých plemen a genetiky podrobně vysvětlena. Bývá občas k dostání v antikvariátech.

Věk:

   Kanár je malý pták a z toho vyplývá i poměrně nízký věk – většinou mezi 5 – 8 lety, může to být samozřejmě i trochu více.

Cena:

Cena úplně obyčejného kanárka, kterého můžeme sehnat na každé ptačí burze, začíná na cca 150 Kč. Pochopitelně se nejedná o ptáky nějakého určitého plemene, nejsou s rodokmenem ani nic podobného, často nebývají ani kroužkovaní. Jde jen o „obyčejné“ kanárky, kteří dělají radost začínajícím chovatelům, popřípadě jsou to ptáci chovaní jako zpestření voliér apod.

   Cena ve zverimexu je vyšší, počítejme cca s 250Kč.

A konečně ptáci nějakého určitého plemene, vhodní na výstavy, s rodokmenem,  bývají podstatně dražší. Zde se cena pohybuje v řádech tisíců korun. Jako příklad uvedu kanáry vystavované na Exotě Olomouc 2007, dovezené z Itálie, podle všeho velmi kvalitní – cena se pohybovala okolo 3 000Kč za kus. Je to sice více než jsme zvyklí, ale pořád to není závratná suma jako například u papoušků….

Zdravotní problémy:

   Nedá se říci, že by kanáři byli přehnaně náchylní na nějakou chorobu. Jsou citliví na závadné, zkažené, plesnivé nebo shnilé krmivo, které snadno vede k zažívacím potížím. Často se u nich vyskytují také potíže se vzdušnými vaky, opět zaviněné nedostatečnou hygienou. Jako u všech ptáků platí – pokud se o ně budeme dobře starat, riziko chorob je prakticky zanedbatelné.