Rozela žlutolící
Rozela žlutolící 
(Platycercus icterotis)
Anglicky: Western Rosella, Stanley Parakeet, Stanley rosella
Německy : Stanleysittich, Gelbwangenrosella
Výskyt:
Jihozápad Austrálie
Rozlišení pohlaví:
Určit pohlaví u dospělých vybarvených ptáků přírodního zbarvení je snadné.
Samec je výrazně červený, má jasně žluté tváře, mohutnou hranatou hlavu a zobák, záda má červená a křídla jsně modrá a zelená, viz foto:
Samice je oproti samci drobnější, má drobnější kulatější hlavu a zobák a je více zelená, hlavně na hlavě, na břiše a na prsou:
Zde můžete porovnat celý pár, samec je vlevo:
Potíže mohou nastat s mutačními ptáky, zvláště pokud ještě nejsou vybarveni. V poslední době se začíná šířit modrá mutace. Zde je dospělý samec bílý, nanejvýš s nádechem do šeda, má sněhobílé lícní skvrny. Křídla a ocas jsou tmavě modré.Samička je vybarvena tmavěji, je více do šeda a ani lícní skvrny nemá tak bílé jako sameček. Křídla a ocas jsou spíše tyrkysově modré. Většinou nám nezbyde, než se pokusit o určení pohlaví podle velikosti a tvaru hlavy a zobáku.
Mláďata se zbarvením podobají dospělé samičce, jsou převážnězelná a jejich barvy jsou matnější. Určit pohlaví u mláďat je obtížné, můžeme ho spíš jen odhadovat. Mladí samečci mají robustnější postavu, hranatější a větší hlavu a zobák a mají v opeření víc červených per. Přepeřovat do šatu dopělých začínají ve 2 - 4 měsících, kdy již můžeme pohlaví určit snaději, a je skončeno teprve ve věku 1,5 - 2 let.
Hlasitost:
Rozely žlutolící se ozývají velmi příjemně melodickým, flétnově znějícím hlasem. Jsou velmi tiché, většinou nejsou celý den vůbec slyšet.
Náročnost:
Rozely žlutolící, co se týče běžné péče, jsou velmi nenáročné a péči o ně zvládne bez problémů i začátečník.
Docílit u nich zahnízdění je však mírně obtížnější. Není vyjímkou, že si pár navzájem "nepadne do oka" a musíme jednoho z partnerů vyměnit. A i když se nám podaří sestavit dobrý chovný pár, který si spolu rozumí, hnízdí rozely žlutolící zpravidla jen jednou do roka a někdy dokonce jen jednou za dva - tři roky!
Snášenlivost:
K sobě navzájem se rozely chovají velmi agresivně. Vždy je chováme jen po páru a nepřidáváme k nim ani jiné druhy rozel. Někdy dokonce nelze chovat jednotlivé páry v sousedních voliérách, neustále na sebe útočí a nezahnízdí.
Rozely obecně jsou známé jako agresivní ptáci. Rozely žlutolící jsou však z rozel nejmenší a možná i to je důvod, proč se chovají daleko mírněji k ostatním spoluobyvatelům voliéry.
Snáší se s astrildy, kanáry, holuby a holoubky, křepelkami, korelami, neofémami, andulkami (zde hrozí opačné nebezpečí: že jim andulky budou lézt do budky a ničit vejce či mláďata!) i s většími australskými druhy papoušků, např. královskými, červenokřídlými, nádhernými, kouřovými, alexandrininými. Podmínkou je samozřejmě co největší voliéra.
Já sama je chovám s korelami, neofémami, zebřičkami, chůvičkami, amadinami diamantovými, rýžovníky, kanáry, křepelkami čínskými a holoubky diamantovými. Voliéra má rozměry cca 3 x 1 x 3m a k tomu stejně velký přístřešek. Mám je od léta a zatím se s ostatními ptáky snáší velice dobře. Raději před jiným ptákem uletí, než by se mu bránily. Zatím ale nevím, co udělají, až začnou hnízdit, proto nechci tento způsob chovu doporučovat.
Klimatické podmínky:
Tito ptáci jsou stejně jako další druhy rozel (s vyjímkou rozely černohlavé, samozřejmě) velmi otužilí. Mohou být celý rok ve venkovní voliéře. K přezimování postačí voliéra ze stran chráněná dřevěnými deskami nebo sklem, aby na ptáky nesněžilo, nepršelo a nefoukalo. Pro jistotu ji můžeme ještě potáhnout silnější fólií. Víc se o přezimování těchto ptáků starat nemusíme.
Před zimou vyměníme stávající bidla za silnější, tak aby je ptáci neobjali prsty. Díky tomu si ptáci mohou schovat při sezení na těchto bidlech nohy pod sebe a přikrýt je peřím, jinak by jim mohli při silných mrazech omrznout.
Chovatelské zařízení:
Rozely se nejlépe cítí ve venkovní voliéře. Ideální samozřejmě je s krytým přístřeškem, ale jak už jsem uvedla výše, u těchto ptáků to ani není nutné. Postačí voliéra chráněná ze stran dřevěnými nebo skleněnými deskami či potažená fólií.
Tito ptáci jsou velmi pohybliví, proto by voliéra měla mít alespoň 2 metry délky. Šířka postačí 1 metr a výška 2 metry.
Zásadně však rozely nechováme v klecích! Rozely jsou ptáci pouze do voliér!
Pletivo a materiál na voliéry:
Na voliéry pro rozely žlutolící použijeme pozinkované pletivo. Já mám pletivo o síle 0,95 mm a to bohatě postačí. "Králíkářské" pletivo není vhodné, přece jen mají rozely poněkud silnější zobáky než například andulky či korely.
Konstrukce voliér může být dřevěná, rozely nejsou žádní velcí ničitelé. Občas sice mohou nějaký dřevěný díl voliéry poškodit, ale není to nic vážného. Pokud dostávají dostatek čerstvých větví na okus, konstrukcí voliér si zpravidla ani nevšimnou. Samozřejmě nejlepší jsou voliéry kovové, které jsou prakticky nezničitelné - počasím, ptáky i postupem času.
Krmení:
Jako základní krmná směs poslouží směs různých druhů prosa, lesknice, slunečnice a ovsa. Doplňovat ji můžeme - v mněším množství - semencem, nigerem, pšenicí, kardi. Občas podáváme také senegalské proso v klasech, které je u rozel oblíbeno.
Ovoce a zelenina všeho druhu je u rozel velice oblíbeno! Podávat můžeme prakticky všechny dostupné druhy (s vyjímkou avokáda, které je pro ptáky jedovaté!) - jablko, hrušky, mrkev, švestky, různé blumy, meruňky, broskve, hroznové víno, čínsaké zelí, hlávkový salát (raději v mneším množství, někdy způsobuje průjmy), pomeranče, banány a další. Dále podáváme bobuloviny, které jsou mimořádně oblíbené - rybíz, angrešt, divoce rostoucí hloh, šípky, jeřabiny, bezinky atd. Prakticky vše, co rozelám nabídneme, alespoň ochutnají nebo jim to dokonce zachutná a pak se s nadšením na tento druh ovoce vrhají.
Zelené krmivo všeho druhu je rovněž velice oblíbeno! Podáváme co nejširší výběr různých druhů bylin, včetně jejich květů, plodů, semen a listů. Více o vhodném zeleném krmení se dozvíte zde : /clanky/krmeni
Velmi oblíbené jsou také větvičky různých (nejedovatých!) stromů a keřů, včetně pupenů, květů či listů. Právě předkládáním větví na okus můžeme zamezit ničení dřevěných součástí voliéry.
Vaječná míchanice a klíčené krmivo jsou v době odchovu mladých samozřejmostí! Rozely ho dokáží zkonzumovat - na svou velikost -až neuvěřitelné množství.
Samozřejmostí jsou rovněž minerální přísady - grit, písek na trávení, sépiová kost, minerální blok.
Hnízdění:
Rozely žlutolící jsou, co se týče hnízdění trochu zvláštní. I když se nám podaří sestavit dobrý chovný pár, který si spolu rozumí, nemusí hnízdít každý rok, ale třeba jen každý druhý rok. A už většinou nezahnízdí dvakrát či dokonce třikrát za sezonu jako rozely pestré. Proto těchto rozel také nikdy nebylo a nejspíš ani nebude tolik.
Do chovu zařazujeme ptáky alespoň rok staré, většinou stejně poprvé zahnízdí až ve dvou letech stáří.
Pokud se rozely rozhodnou hnízdit, zahnízdí většinou brzy - během 3 - 4 týdnů - po předložení hnízdních budek. Upřednostňují spíše budky menší, např. 25 x 25 cm s výškou 20 - 50 cm a vletovým otvorem 7 cm. Pokud máme mladý pár, který ještě nehnízdil, vždy mu nabídneme budek několik na výběr, velké i malé, budky z prken i budky kmenové, které rozely většinou přijímají přednostně, neboť jim připomínají přírodní dutiny ve stromech. Není to však vždy pravidlem a někdy raději přijmou budku z prken. Na dno budky dáme pouze vrstvu neprašných navlhčených hoblin, které budeme muset měnit, jak mláďata porostou a budou budku znečišťovat. Hnízdo si rozely pochopitelně nestaví.
Tok se u samce projevuje roztahováním křídel a ocasu před samičkou, komickým poskakováním a neustálým zpěvem své vyvolené družce. Někdy může být sameček na samici hrubý a pronásledovat ji, někdy jí může i ublížit, zvláště pokud samice nejeví ochotu ke hnízdění. Pokud je samec k samici mimořádně agresivní, doporučuje se zastřhnout mu letky na jednom křídle, aby samičku neuhnal k smrti.
V období hnízdění jsou tyto rozely mimořádně plaché a není radno je vyrušovat. Jen je dvakrát denně nakrmíme a více už do voliéry nevstupujeme.
Samička snáší každý druhý den 3 - 7 vajec, začíná je zahřívat většinou již po druhém sneseném vajíčku, sedí na nich sama. Sameček se zdržuje celý den poblíž budky , vyzpěvje a chodí samičku do budky krmit. Mláďata se líhnou postupně, v takovém pořadí jako byla snášena vejce, po 20 - 25 dnech.
Ve stáří asi 8 - 10 dnů mláďata kroužkujeme kroužky o průměru 5 mm. Provádíme to rychle, neboťstaří ptáci jsou velmi plaší a byli by naší přítomností velmi rozrušeni.
Asi po 4 - 5 týdnech mladí opuštějí budku. Ihned dobře létají a orientují se ve voiéře, jsou však velmi plaší a lekaví a mohou se při nenadálém vyrušení vyplašit a zranit, ne-li dokonce zabít.
Po vylétnutí je rodiče ještě poměrně dlouho přikrmují, asi 4 - 8 týdnů. Mláďata proto nesmíme od rodičů oddělit příliš brzy, mohla by jednoduše uhynout hlady!
Po osamostatnění můžeme mláďata ve voliéře ponechat, pokud se ovšem staří ptáci nerozhodnou zahnízdit znovu. To však nebývá běžné a proto můžou mladí ptáci zůstat přes léto ve voliéře s rodiči. Na podzim, kdy jž lze rozeznat u mláďat pohlaví, bychom je měli od rodičů oddělit, aby starý samec nenapadal své syny.
Denní činnost:
Rozely žlutolící jsou ptáci velmi plaší a ve venkovním výletu je spatříme zřídka, jen pokud je v okolí absolutní klid. Jsou to ptáci velmi aktivní, neustále poletují, sbírají potravu, "povídají si", šplhají po větvích a často se zdržují na zemi. Nejvíce aktivní jsou jako většina australských papoušků brzy ráno a večer. Nikdy se k sobě nepřitisknou a neprobírají si láskyplně peří, jako to dělávají např. andulky či agapornisové.
Nadevše milují koupel ve velké hliněné misce. V létě se koupou i několikrát denně. Koupají se velmi náruživě, ponoří se do vody, plácají do vody křídly a snaží se tak nalít si vodu i na záda. Po takové koupeli bývají naprosto promočené, tak, že ani nemohou odletět.
Mutace:
U rozel žlutolících vzniklo poměrně mnoho mutací, žádná (snad kromě modré mutace v posledních letech) se však početněji nerozšířila a není běžná. Ceny proto zůstávají velmi vysoké.
Existují rozely žlutolící modré, žluté, lutino, pastelové, skořicové, opalínové, oranžové, olivové, tmavě modré, mauve, šedé a další. Mutacese mohou pochopitelně různě kombinovat mezi sebou. Téměř všechny poprvé odchoval pan Antonín ze SRN.
Mutaci modrou, skořicovou, pastelovou a opalínovou si můžete prohlédnout zde: http://www.mutace-papousku.com/fotogalery.php?akce=vse
Mutaci lutino můžete vidět zde:
http://www.mujweb.cz/www/coufalik.papagei/
http://www.papageinkopriva.xf.cz/index.html
Mutace modrá je k vidění zde:
http://www.ifauna.cz/rubriky/mdiskuse/show.php?tema=124659&r=4&m=975&page=1
Tmavě modrá mutace:
http://www.olsen-odense.dk/gb/gb_frame.html
Věk:
Rozely jsou ptáci dlouhověcí, mohou se dožít 20 - 30 let.
Cena:
Cena se mírně liší u ptáků mladých a starších vhodných do chovu, kteří jsou o něco dražší. Nejvíce záleží na zbarvení ptáka, mutační ptáci jsou oproti ptákům přírodním velmi drazí. Ptáci štěpitelní do mutací bývají asi o polovinu levnější než ptáci mutační.
Přírodní 400 - 800Kč
Modrá 4 000 - 8 000Kč
Lutino kolem 90 000Kč
Zdravotní problémy:
Rozely jsou ptáci velmi odolní, u kterých se onemocnění vyskytují zřídka. Protože se však často zdržují na zemi, snadno se mohou nakazit střevními parazity, nejčastěji škrkavkami. Proto 2 x do roka zasíláme trus na vyšetření a pokud se nákaza potvrdí, ptáky odčervíme. Zamoření škrkavkami má na svědomí mnoho úhynů. Ptáky však neodčervujeme preventivně, "naslepo", zbytečně to zatěžuje jejich organismus a zvláště játra jako všechna léčiva.
Koupě
(Jan, 10. 7. 2016 13:11)