Zebřička pestrá
Zebřička pestrá
(Taeniopygia guttata)
Anglicky : Zebra Finch
Německy : Zebrafink
Výskyt:
Celá Austrálie
Rozlišování pohlaví:
Určit pohlaví u zebřiček, přepeřených do šatu dospělých, je velice jednoduché.
Sameček přírodního zbarvení je šedý. Má oranžové skvrny na lících, u zobáku ohraničené černým proužkem. Podél boků má také oranžové skvrny, tentokrát s bílým tečkováním. Od zobáku až na prsa má černé zebrování, podle kterého dostal tento druh jméno. Na prsou má černou kresbu (správně se jí říká "podkova"). Břicho je bílé. Ocas je černý s příčným bílým pruhováním.
Samička je celá šedá, s bílým bříškem. Má zachované pouze černé "slzné" proužky u zobáku a černý ocas s bílým pruhováním. Oproti samečkovi je tedy naprosto nenápadně a fádně zbarvena. Foto přírodní samičky bohužel nemám k dispozici.
Ani u mutací nedělá problémy určit pohlaví. Téměř u všech mutací zůstává zachována samečkova výrazná kresba, i když je různě pozměněna či je jiných barev.
Na ukázku fotky některých mutací:
Sameček černolící se liší pouze barvou lícních skvrn, které jsou černé, a tmavší barvou boků. Samičky nemají pestrou samčí kresbu, mají ale zachované černé lícní skvrny. Na to pozor, to může někoho splést! (na fotkách je nejprve samec, dole pod ním samice)
Sameček vousatý (neboli černovousý) se liší černými "vousy" u zobáku (prostorem mezi černým slzným proužkem a zobákem) a tmavým břichem. Sameček na fotce jestě není zcela vybarven, není patrné tmavé břicho. To se vybarvuje postupně, jak samec stárne.
Samička vousatá pochopitelně nemá samčí kresbu, jediné, čím se liší od přírodní samičky, jsou černé "vousy" u zobáku.
Samci černoprsí se liší ve více věcech. Na bocích nemají bílé tečkování, ale proužkování. Lícní skvrny nejsou ohraničené slzným proužkem, ten chybí, a lícní skvrny se díky tomu "roztahují" někdy až za hlavu a mísí se se šedým opeřením. Jejich ocas je černý, ale bílé proužkování není příčné, ale podélné. Viz fotky.
Samičku černolící lze poznat právě podle podélně pruhovaného ocasu a chybějících slzných proužků.
Zebřičky straky bývají různé. Některé jsou málo strakaté, takže u nich zůstává zachována pestrá samčí kresba a lze tak snadno samečky či samičky poznat. To je případ i mého samce, který má jen několik bílých skvrnek na hlavě a na krku a částečně bílá křídla, vïz foto.
Jindy jsou zebřičky strakaté hodně a jsou téměř bílé. Pak nám nezbyde než pohlaví určit podle barvy zobáku. Samečci ho mají tmavší, korálově červený. Samičky mají zobák světlejší, spíše oranžový.
Bílé zebřičky jsou, jak již jméno napovídá, celé bílé, bez jakékoliv kresby. Zde platí totéž co u hodně strakatých ptáků : pohlaví lze určit podle barvy zobáku. Samečci ho mají tmavší, hodně červený, kdežto samičky světlejší, spíše oranžový.
Na fotce si můžete prohlédnout samičku:
Mutací u zebřiček existuje velké množství a navíc se mohou různě kombinovat. Vždy však můžeme pohlaví snadno poznat, buď podle rozdílného zbarvení, nebo jako v případě bílých zebřiček podle barvy zobáku.
Mláďata se zbarvením podobají samičce. Jsou celá šedá s bělavým bříškem a černým zobákem. Již při vylétnutí z hnízda nebo krátce po něm se mladým samečkům objevuje typická kresba a nejpozději do 3 měsíců stáří jsou mláďata plně vybarvena a přepeřena do šatu dospělých.
Na fotce si můžete prohlédnout mládě přírodního zbarvení.
A zde je mládě (zleva doprava) černolící, černolící vousaté a přírodní. Již v mládí se ukazuje, jaké mutace které mládě je.
Hlasitost:
Zebřičky se ozývají celý den hlasem, který zní jako dětská trumpetka (jak se to často popisuje v knihách). Jde o jakési neustálé pípání, kterým se ptáci udržují v kontaktu.
Charakteristické je také lákavé volání, které ptáci uplatňují především v období námluv.
Samečci navíc zpívají. Postaví se do typické pozice, celí se napřímí a natáhnou krk, a spustí svou písničku. Podobá se to běžnému dorozumívacímu pípání, je to však trochu hlasitější. Opět to ale není nic hrozného a skutečně to nemůže nikomu vadit, dokonce ani v městském bytě ne.
Náročnost:
Zebřičky jsou snad nejméně nároční ptáci chovaní v našich klecích a voliérách! Bez obav si je mohou pořídit i naprostí začátečníci!
Zahnízdí v jakékoliv klícce, dokonce i při podávání pouhého suchého zrní - což svádí některé "chovatele" k tomu, aby si chov ulehčili. Jako všechna živá stvoření ale mají zebřičky své nároky a ty bychom měli dodržovat a snažit se, aby se naši ptáci měli co nejlépe.
Chov zebřiček na výstavy je však podstatně obtížnější. Odchovat skutečně dobré ptáky, kteří splňují předepsané výstavní standarty co nejlépe, není jednoduché.
Snášenlivost:
Mezi sebou jsou zebřičky velmi snášenlivé, vždy však společně musíme chovat nejméně 3 a více párů! Chov pouze dvou párů nikdy nedělá dobrotu bez ohledu na velikost klece či voliéry. Ptáci se neustále pronásledují a odhánějí od budek. Pokud je chováno pohromadě 3 a více párů, pozornost se tříští mezi jednotlivými ptáky a zebřičky se pak velmi dobře snášejí a bez problémů hnízdí.
Sama jsem se o tom jednou přesvědčila. Ve své voliéře (3 x 1 x 3 metry venkovní výlet + 3 x 1 x 3 metry vnitřní prostor) jsem měla po dva roky tři chovné páry. Každý rok všechny tři páry spolehlivě hnízdily a vyváděly mnoho mláďat. Pak však jedna samička uhynula a samečka jsem později prodala. Ve voliéře tedy zbyly jen dva páry. Po vyvěšení budek se jeden pár stal dominantní a bez problémů hnízdil stejně jako dva předchozí roky. Druhému páru však hnízdění nedovolil. I když ten slabší, méně dominantní pár zahnízdil, vyvedl pouze jedno mládě a i to později uhynulo, protože ho jeho stresovaní rodiče přestali krmit.
K ostatním ptákům se zebřičky chovají přátelsky. Na svou velikost jsou však poměrně ostré, drzé až agresivní a neměli bychom je raději chovat se vzácnými, drobnými, plachými či bezbrannými druhy astrildů.
Ideální společnost pro ně představují větší a silnější druhy astrildů (chůvičky, rýžovníci, pásovníci, panenky, amadiny diamantové apod.), holoubci a holubi, křepelky a neagresivní druhy papoušků (neofémy, rozely žlutolící, korely, pap.nádherní, kouřoví, alexandrini, královští, červenokřídlí apod.).
Klimatické podmínky:
Zebřičky jsou i přes svou malou velikost ptáci poměrně otužilí a odolní. Bez problémů mohou zůstat celoročně venku, bez přitápění, ve voliéře s bytelným zděným přístřeškem, který nepromrzá. Teploty kolem 0 stupňů jim nijak neublíží. Neměli bychom je však raději vystavovat větším mrazům.
Sama takto zebřičky chovám několik let a mohu říct, že ptákům tento způsob chovu velice svědčí. Nejenže nijak nestrádají zimou, ale jsou veselí, čilí a i v zimě se neustále pokouší hnízdit. I když mrzne a dám jim do misky čerstvou vlažnou vodu, s nadšením se do ní vrhnou a vykoupají se.
Chovatelské zařízení:
Jako všichni ptáci i zebřičky se nejlépe budou cítit v co největší kombinované venkovní voliéře s krytým přístřeškem.
Zebřičky nemají velké nároky na prostor a ačkoliv jsou velmi pohyblivé, mohou být umístěny i v klecích. Klec by měla být co největší právě proto, že zebřičky jsou stále v pohybu a rády se proletí. Minimální velikost klece pro jeden pár je zhruba 50 x 40 x 40 cm. V takové kleci zebřičky budou bez problémů vyvádět mláďata.
Pletivo a materiál na voliéry:
Klece či voliéry pro zebřičky zásadně neděláme z obyčejného "králíkářského" pletiva. Na zebřičky má příliš velká oka a ptáci by se jimi mohli snadno protáhnout a uletět. Raději použijeme pletivo hustší. Já mám pletivo pozinkované, s oky 16 x 16 mm a stačí to.
Kostra voliéry může být zhotovena ze dřeva, určitě se nemusíme bát, že by ji zebřičky nějak poškodily. S ohledem na trvanlivost a odolnost voliér vůči počasí by však měla být raději kovová.
Krmení:
Na krmení nejsou zebřičky náročné.
Základní krmná směs se skládá z různých druhů prosa, lesknice a především v chladném období trochu nigeru coby zdroj energie. Velmi mají rády klasy senegalského prosa, které jim pravidelně dopřáváme.
Většinou zebřičky přijímají i různé druhy ovoce a zeleniny. Můžeme vyzkoušet například jablko, hrušku, strouhanou mrkev, okurku a samozřejmě také hlávkový či ledový salát (s množstvím salátu to raději nepřeháníme, může způsobovat průjmy!) a čínské zelí.
Mimořádné oblibě se těší zelené krmení. Samozřejmostí je podávání ptačince žabince a pampelišky, jejichž křehké výhonky mají zebřičky velmi rády. Oblíbené jsou také různé klásky travin a obilnin, nezralá kukuřice (s množstvím nezralých obilnin a kukuřice to také nepřeháníme, mohou způsobovat katary!) a různé rostliny s květy či semeny. Více o zeleném krmení si můžete přečíst zde:
http://www.chuvicky.estranky.cz/clanky/krmeni
V době odchovu mladých je samozřejmostí vaječná míchanice a klíčené zrní. Můžeme vyzkoušet i průmyslově vyráběnou vaječnou směs promíchanou se strouhanou mrkví, zebřičky to mají - na rozdíl od jiných astrildovitých - rády a my si tak ušetříme čas.
Rovněž oblíbený je také různý hmyz. S oblibou zebřičky "loví" drobné moučné červíky a s nadšením se vrhají na mravenčí kukly.
Zebřičky si také pochutnají na čerstvých výhoncích stromů a keřů, zvláště na pupenech či květech, i když toho pochopitelně se svým zobáčkem mnoho nezmůžou.
Samozřejmostí jsou minerální přísady (grit, sépiová kost, písek na trávení, vaječné skořápky).
Hnízdění:
Do chovu používáme pouze ptáky plně vyspělé (starší 10 měsíců), zdravé, silné a robustní postavy. Bohužel často můžeme vidět zebřičky, kterým do robustních postav hodně chybí. Speciálně u zebřiček bychom si měli všímat ještě jedné věci : bílého bříška. Většina zebřiček má bohužel na břiše nežádoucí hnědý odstín, to by tak ale být nemělo.
Zebřičky velmi ochotně hnízdí, prakticky kdykoliv a kdekoliv. Často se pokouší hnízdit mláďata již ve stáří 2 - 4 měsíců, to jim však nesmíme dovolit. Dospělí ptáci zase hnízdí nepřetržitě, i v zimě. To také nesmíme připustit - chovný pár by se příliš vyčerpával a navíc odchov v zimě ve venkovní voliéře nemá mnoho šancí na úspěch.
Po předložení budek nanejvýš do 2 týdnů můžeme očekávat hnízdění. Pamatuji se, jak jsem ptákům jednou v dubnu předložila budky. Bylo to v neděli. A v úterý tam již jeden pár zebřiček měl první vajíčko!
Hnízdní budky by měly mít rozměry asi 10 x 15 x 10 cm, buď s vletovým otvorem o průměru asi 4 cm nebo s jednou třetinou přední stěny otevřenou. Tyto polootevřené budky jsou nejlepší. Umožňují ptákům stavbu hnízda, tak jak jsou zvyklí. V klasické uzavřené budce to není vždycky možné.
Mnohdy zebřičky zahnízdí ve větvích jehličnanů, které můžeme do voliéry za tímto účelem vyvěsit. Postaví si zde dokonalé hnízdo. Jindy nás překvapí hnízděním na zcela neobvyklých místech. Například vloni mi zebřičky hnízdily v mezerách mezi budkami andulek, tedy v prostoru širokém nanejvýš 3 - 4 cm!
Na stavbu hnízda zebřičkám poskytneme dostatek materiálu. Především jemné seno či slámu, sisálová a kokosová vlákna. Oblíbené je také "chmýří" z klasů kukuřice. Na vystlání hnízda zebřičky využijí prakticky všechno. Nejoblíbenější jsou různá peříčka a srst (psů, koní,králíků, morčat...), ale hodí se jim například i kousky piškotů!
Tok samečka poznáme podle jeho neustálého vyzpěvování, v typické pozici s napřímeným tělem, tím, jak se předvádí před samičkou se stéblem v zobáku, roztahuje svůj proužkovaný ocas a snaží se jí nalákat do některého hnízda. Doprovází to zvláštním voláním, které má samičku povzbudit, aby samci vyhověla.
Brzy se ptáci spáří a samička začne snášet každý den jedno bílé vajíčko. Celkem jich bývá 4 - 8. Začíná je zahřívat až posnesení více vajec (většinou od 3. vejce), aby se mláďata vylíhla přibližně ve stejnou dobu a nebyl mezi nimi rozdíly. Vejce zahřívají oba rodiče. Střídají se zhruba po 1,5 hodině, tak že pták, který zrovna na vejcích nesedí, se snaží vylákat svého druha z hnízda a zaujmout jeho místo.
Zhruba po 11 - 13 dnech se líhnou mláďata. Oba rodiče se o ně bezvadně starají a mláďata velmi rychle rostou.
Ve stáří 6 - 7 dnů je kroužkujeme kroužky o velikosti 2,5 mm.
Zhruba ve stáří 18 - 21 dnů mladé zebřičky opouštějí hnízdo. Zpočátku jsou nemotorné a do všeho narážejí, proto ani moc nelétají, sedí na bidélku a pozorují svět. Během několika dnů však začnou výborně létat a brzy začnou ochutnávat samy potravu - zelené krmivo či vaječnou směs.
Staří ptáci je poměrně dlouho přikrmují, asi 2 - 4 týdny.
Po osamostatnění můžeme mláďata ponechat s rodiči (samozřejmě pokud to dovolí velikost klece či voliéry). Staří ptáci svá odrostlá mláďata nepronásledují.
Jak už jsem se zmínila výše, zebřičky jsou schopné hnízdit nepřetržitě. Dovolíme jim však pouze 3 - 4 hnízdění za sebou a pak je necháme alespoň půl roku odpočinout, do další chovné sezóny.
Denní činnost:
Zebřičky jsou ptáci velmi aktivní. Celý den poletují či poskakují po voliéře, sbírají potravu, vzájemně si probírají peří a komunikují spolu. S oblibou se zdržují na zemi. Občas se uklidní, přitulí se k sobě a chvíli odpočívají.
Nade vše milují koupel ve větší hliněné misce s vodou. Koupou se téměř nepřetržitě, proto musíme vodu často vyměňovat a udržovat čistou. Pokud nemají k dispozici pořádnou misku na koupání, snaží se vykoupat v čemkoliv - i v napaječce.
Velmi rády se také sluní na sluníčku, s roztaženými křídly a ocasem.
Mutace:
U zebřiček existuje mnoho mutací. V zásadě je můžeme rozdělit do třech skupin - mutace pozměňující, zpravidla zesvětlující základní barvu (např. zebřičky skořicové, plavé, stříbrné, mramorové, bílé), mutace měnící barvu lícních skvrn (např. černolící, hnědolící) a mutace měnící kresbu těla (např. pinguini, vousaté, černoprsé, červenoprsé, straky). Dále existují zebřičky žlutozobé a chocholaté.Všechny tyto mutace se mohou libovolně kombinovat a vytvářet tak nádherné, nezvyklé kombinace. Více o mutacích včetně mnoha jejich fotografií se dozvíte zde : www.efinch.com
Věk:
Zebřičky se dožívají zhruba 5 - 7 let. Už po třetím či čtvrtém roce života však výrazě klesá jejich rozmnožovací schopnost, snáší méně vajec, méně vajec je oplozených a líhne se méně mláďat.
Cena:
Cena obyčejných zebřiček se pohybuje zhruba mezi 50 - 100Kč, nezvyklé barevné mutace mohou být trochu dražší (např. vousaté černolící mě stály 150 Kč/ks).
Výstavní zebřičky bývají dražší, zvláště pokud se jedná o skutečně kvalitní ptáky s nadějí na dobré umístění na výstavě.
Zdravotní problémy:
Zebřičky nejsou náchylné na nemoci. V literatuře se uvádí, že při častém hnízdění samičky mohou trpět zadržením vejce, stejně tak pokud hnízdí při nízkých teplotách. Při nízkých tepotách se jim chladem stáhne břišní svalstvo a nemohou vejce snést, což se jim může stát osudným.
veri gut
(d.j., 16. 2. 2007 13:11)