Klady a zápory ručního odchovu
Touto cestou můžeme snadno získat úchvatného, přítulného, důvěřivého domácího mazlíčka. Takový pták byl krátce po vylíhnutí odebrán z hnízda a uměle krmen chovatelem. Nezná tudíž své vlastní rodiče, není plachý, naopak – člověka považuje za svého partnera, protože i sám sebe považuje za člověka.
Má to však své nevýhody. Takový pták může být příliš vázán na svého majitele. Jakmile se něco změní a majitel již na něj nebude mít tolik času, takový papoušek se stane velice nešťastným a dává to najevo - má sklony ke škubání peří či k sebepoškozování. Navíc velmi často považuje svého majitele za svůj majetek a napadá každého, kdo se k jeho milovanému člověku jenom přiblíží. Často to může být tak vážné, že papoušek musí z domu. Není to však řešení. Takový papoušek pak bude cestovat od jednoho majitele k druhému a bude velice nešťastný.
Proto se něčemu takovému snažíme zabránit vhodnou výchovou. Zdá se to podivné, ale pappoušek skutečně musí být vychováván podobně jako pes, nesmí se stát vládcem celé rodiny. Velmi poučná je v tomto směru kniha Proč můj papoušek…? od známé autorky Rosemary Low, kde se autorka věnuje psychice papouščích miláčků, dává nám nahlédnout do jejich nitra, ale také poskytuje cenné rady, jak papouška vychovávat a jak se k němu chovat.
Nutno ovšem dodat, že umělý odchov mladých původně sloužil hlavně k záchraně mladých, pokud rodiče uhynuli, byli při odchovech mláďat nespolehliví, přestali se o mladé starat či jim ubližovali. Dlouhé roky to bylo velice náročné – chovatelé zahřívali mláďata pod žárovkou, míchali si vlastní složité směsi na dokrmování. Dnes je situace jiná – moderní odchovny a průmyslově vyráběné krmivo vše velice usnadňují. I to je důvod, proč se dnes mladí z hnízd vybírají záměrně a dokrmují se jen za účelem komerce.
Komentáře
Přehled komentářů
píšete velmi zajímavé věci o tom jak se mám o ně starat já měla zebřičku Honzu a chytila nějaký vir atet mam další zebřičku lucinku
fajn veci
(Tánička, 18. 11. 2008 11:20)