Jdi na obsah Jdi na menu
 


ZOO Praha očima milovníka ptactva

16. 9. 2013

Stejně jako jiné české zoologické zahrady, i ta pražská v posledních letech prochází modernizací. Zastaralé pavilony mnohdy ještě z dob socialismu jsou nahrazovány moderními a v mnoha případech ojedinělými projekty, které se mohou směle rovnat těm nejproslulejším světovým zahradám. Právě nedávno představený pavilon slonů a hrochů byl jedním z lákadel, které mě „přinutily“ výlet do naší největší ZOO podniknout. A rozhodně jsem nebyla zklamaná…

   Předem musím poznamenat – a rozhodně to není myšleno jako kritika, že pražská zoo není takovým rájem pro milovníky ptactva jako například ta plzeňská, přesto samozřejmě i zde najdeme mnohé rarity, nad kterými srdce milovníků ptáků doslova zajásá. Především o nich budou pojednávat následující řádky…

   Po vstupu hlavní bránou se naše výprava pustila tradiční cestou, kolem tučňáků a lachtanů, směrem k dolní části zahrady, kde se nachází expozice Vodní svět  a Opičí ostrovy, tapíři, expozice českého statku a také pavilon věnovaný ptákům Sečuán. Bohužel v době naší návštěvy na konci srpna byla tato část ještě uzavřena po nedávných červnových povodních. Vynahradili nám to však lachtani, kde v bazénu dovádělo sotva tříměsíční mláďátko spolu s ostatními dospělými. Hned u hlavního vchodu je také výběh pandy červené, kde se vloni – poprvé v historii zoo, rovněž podařilo odchovat mládě

   Vydali jsme se tedy jinudy – směrem k dřívějšímu pavilonu tlustokožců, odkud už jsou sice jeho velcí obyvatelé vystěhováni, stále však funguje coby terárium s mnoha hady a ještěry. Cesta k pavilonu je po obou stranách lemována voliérami s ptactvem a zpětně mohu říci, že je to pro milovníky ptáků jedna z nejzajímavějších částí zahrady! Voliéry jsou sice letité, svému účelu však stále velmi dobře slouží. Jsou prostorné a bohatě zarostlé, skýtají tudíž ideální útočiště pro různé měkkožravé ptactvo. Namátkou mohu jmenovat různé sojkovce, majny Rotschildovy, špačky růžové a červenooké a jiné, momoty černolící, kystráčky, tkalčíky bělohlavé, po zemi se pak prochází různé druhy bažantů, křepelek a také velká zvláštnost – tinama přilbová. Směrem dál, naproti a dále za teráriem, jsou pak druhy větší – holubi bronzoví, krvaví a jiní, loskutáci, turako (spárák) šedý, toko žlutozobý, zoborožec bělovlasatý. Ovšem třešničkou na dortu je kolekce tří druhů rodu Buceros – dvojzoborožec hnědavý, žlutozobý a velký (někdy zvaný též nosorožčí). Právě u posledního druhu se zde už od roku 2007 daří opakované odchovy, několikrát se podařilo odchovat dokonce i dvojčata, což se zatím nepovedlo nikde jinde v Evropě! Jedno mládě ve voliéře s rodiči můžeme pozorovat i nyní – je snadno k poznání především podle zobáku, kde mu zatím schází typická mohutná ozdoba na horní čelisti.

   Od zoborožců naše kroky vedly dále směrem k horní části zahrady, k největšímu lákadlu, slonům a hrochům. Cestou jsme procházeli kolem řady starých voliérek, kterou léta tradičně obývali papoušci a dnes tady sídlí různé druhy menších sov společně s dalšími druhy hmyzožravého ptactva, např. sojkovci černohrdlí, rudokřídlí, karmínoocasí, chocholatí. Řadu těchto voliérek ukončuje jedna expozice poněkud větších měřítek – pro velké ary. V současné době se tu nachází „pouze“ dva páry – arové zelenokřídlí společně s hyacintovými. Právě na hyacinty byl fantastický pohled, neboť jsme je zastihli právě v čase věnovaném hrám. Oba ptáci se navzájem neustále pokoušeli, přetahovali o různé kamínky a klacíky, které našli ve voliéře, neváhali ani slézat na zem a doslova se „kočkovat“ jako koťata.

   Zpátky jsme se vraceli Papouščí stezkou – je to nová expozice, která nahrazuje právě původní nepěkné staré voliéry. Expozici tvoří řada kombinovaných voliér, jejichž zimoviště je prosklené a ptáci je obývají celoročně a na které navazují prostorné venkovní voliéry – vzhledově skutečně velmi pěkné. Milovníky papoušků však jejich obsazení asi poněkud zklame – je tvořeno výhradně několika druhy loriů – mnohobarví, tříbarví, vlnkovaní, charmozíni papuánští, hejno lorikulů a můj osobní oblíbenec, nádherný loríček rudobradý, jehož úspěšnými odchovy se může pražská zoo také pyšnit, jako jedna z mála zahrad vůbec. O kousek dále, již ve střední části zoo, kterou obývají velcí kopytníci – velbloudi, zubři, bizoni, antilopy, divocí osli a koně Převalského, je ukryta ještě jedna papoušcí voliéra. Je podstatně větší, průchozí i pro návštěvníky a svorně ji obývá hejno loriů mnohobarvých, žlutoskvrnných a latamů vlaštovčích. Tím však výčet papoušků a dalších exotických ptáků, kteří bývají předmětem zájmu soukromých chovatelů, prakticky končí…

   Kolem výběhů vlků, hyen, lam a nosálů pokračujeme k současným návštěvnickým „tahákům“ – Údolí slonů a pavilonu hrochů. Zvláště pavilon slonů je skutečně úžasný, obdivuhodně prostorný, moderní a hlavně venkovní výběh nemá chybu – zejména když to člověk porovná s původní stavbou, kterou ještě minulý rok sloni obývali. Samotná zvířata si volného prostoru evidentně užívají a neustále něco podnikají, hrajou si s klacíky a větvemi, loupou kůru z kmenů stromů, popřípadě se zajdou osvěžit k napajedlu, tvořenému vodopádem a prostorným bazénkem plným průzračně čisté vody. Nemohu se nezmínit snad o nejpopulárnějším mláděti pražské zoo, sloní slečně Sitě, která se narodila v únoru 2013 a všude, kam se hnula, ji následovaly davy návštěvníků. Probojovat se až ke slůněti a pořídit nějakou fotku byl skutečně náročný úkol J Celá expozice je navíc doplněna různými dekoracemi a sochami s motivy buddhismu a Orientu celkově, nechybí ani replika starobylého buddhistického chrámu. Také pavilon hrochů je nádherný, byť ne tak obrovitý a velkolepý jako ten sloní. U hrochů se mi líbila hlavně ta vnitřní část, která je převážně vyplněna velikým prosklenným bazénem, takže můžeme zvířata pozorovat i pod vodou.

   Ještě dále za slony a hrochy je umístěn Africký dům, opět nádherná moderní stavba, která svému účelu slouží již několik let. My jsme měli to štěstí, že bylo příjemné počasí a všechna zvířata byla ve venkovním výběhu – velké stádo žiraf i se dvěma čerstvými mláďaty, společně se zebrami, antilopami, pštrosy a prasaty. Venkovní výběh je skutečně obrovský a i téměř pětimetrové žirafy se v tom prostoru takřka ztrácely… Abych nezapomněla, vnitřní expozice Afrického domu je mimo jiné tvořena prosklenou vitrínou, kterou obývá kolonie různých snovačů, leskoptve tříbarvé a pár toků rudozobých. Spolu s nimi zde pobývá i trio zajímavých savců – hrabáčů kapských.

   Od velkých afrických zvířat můžeme pokračovat k těm menším – k pavilonu Afrika zblízka, kde najdeme převážně menší šelmičky – mangusty liščí, pruhované, medojedy kapské nebo psy ušaté, různé druhy hlodavců, damany, některé plazy, jako např. agamy osadní nebo gekony, a také hmyz. Hned v sousedství se nachází známá Indonéská džungle – obrovská prosklená stavba, bohatě zarostlá tropickou vegetací a typickým vlhkým a teplým ovzduším, kterou obývají především různé druhy opic a ptáků, v jezírkách mnoho druhů ryb a želv. Asi tím nejžádanějším mezi návštěvníky jsou varani komodští – „draci“, největší ještěři světa, jejichž úspěšnými odchovy se zahrada může pyšnit, a z poslední doby potom odchov mláděte orangutana, který se v zoo narodil letos v únoru po dlouhých dvaačtyřiceti letech.

   Od Indonéské džungle se vracíme zpátky – kolem výběhu ledních medvědů, vyder, klokanů, voliérek s menšími šelmami (např. oceloti, psi pralesní nebo větší kunovité šelmy tayry), antilop – přímorožců, zeber a ptáků z řádu běžců – nanduů, emuů a kasuárů. Dostáváme se tak do části zvané Severský les, která je tvořena rozlehlými zalesněnými výběhy. Ty obývají velká zvířata z různých koutů světa – tygři a levharti, jeleni wapiti a milu, losi a sobi. Pak už scházíme z kopce kolem Gočárových domů – jedná se o zrekonstruované dřevěné domky ze 20. let 20. století ve stylu „národního kubismu“ a navíc ještě inspirované lidovou architekturou, a dále kolem Geostezky „Stopy v čase“, kde na celkem devíti zastaveních můžeme sledovat vývoj života na Zemi od starohor až do současnosti. Vše je doplněno modely i skutečnými zkamenělinami. Následují skalnaté výběhy horských kopytníků - paovcí hřivnatých a kozorožců, a dostáváme se až do dolní části ZOO.

   Zde v nedávné době vyrostla expozice Ptačí mokřady, kde je opět mnoho zajímavého pro milovníky ptáků. V nádherně upravených výbězích zde společně žijí převážně brodiví ptáci – různé druhy čápů, volavek, kolpíků, ibisů, tenkozobců, ale třeba i čejky chocholaté a australské, jeřábi nebo ledňáci modrokřídlí. Skutečnou raritou jsou ovšem člunozobci afričtí – mohutní brodiví ptáci z Afriky, dorůstající až 120 cm výšky a vyznačující se obrovitým masivním zobákem. O jejich vzácnosti svědčí zejména to, že v současné době jich je v zoologických zahradách na celém světě chováno pouze kolem 40 kusů a z toho pražská zoo vlastní hned dva páry! V době naší návštěvy však byli člunozobci ještě odklizeni do bezpečí před nedávnými povodněmi, stejně jako pestrá směsice exotických kachen a hus z protějšího výběhu.

   Bohužel stejné to bylo i s pavilonem kočkovitých šelem, kde byly prozatím zpřístupněné jen venkovní výběhy a ty, krom jednoho tygra, zely prázdnotou. Bohatě jsme si to ovšem vynahradili u goril, které již tradičně byly obležené davem návštěvníků. Není se co divit – pohled na hned dvě dovádějící mláďata, prosincového samečka Nuru a asi tříletého rošťáka Kiburiho, se nenaskytne každý den.

   Pro úplnost ještě musím dodat,  že v těchto místech ZOO se nachází ještě několik dalších voliér, které obývají například orlosupi bradatí, supi hnědí a mrchožraví a různí další dravci. Dále pak Africká skála, kterou obývají především ibisové skalní a další brodiví ptáci, a expozice Delta, přímo navazující na momentálně uzavřený pavilon Sečuán, opět s několika druhy brodivých a jiných vodních ptáků. Tyto voliéry jsou průchozí, takže můžeme ptáky obdivovat z bezprostřední blízkosti.

   Touto poslední zastávkou naše malá exkurze končí. Kromě už zmíněné části uzavřené po povodni jsme poctivě a systematicky obešli a prohlédli všechny expozice s mnoha zajímavými tvory. Skutečně obdivuhodný je „babyboom“ prakticky u všech velkých a návštěvnicky atraktivních chovanců – připomeňme gorily, orangutana, slůně, žirafy, stejně jako u těch zvířat, která sice nejsou tak medializována a známá mezi veřejností, mnohdy jsou však o to vzácnější a jedná se skutečně o světové unikáty. Jak uvádí samotná pražská zoo na svém webu, cituji zprávu za uplynulý rok 2012: „Rok 2012 byl bohatý především u plazů, kterých se vylíhlo či narodilo na 770 kusů! Mezi nejvýznamnější plazí odchovy roku patří sedm mláďat želvy korunkaté, tři mláďata želvy ostnité, dále pak varani komodští nebo agamky písečné. Celkem 550 mláďat se vylíhlo u ptáků. Raritní je například již druhý odchov dvojčat dvojzoborožce nosorožčího, což se zatím nepodařilo nikde jinde v Evropě. Poprvé v Praze, ale dokonce i na celém světě, jsme odchovali také sojkovce rezavouché, unikátní je i odchov 2 mláďat potravního specialisty zejozoba afrického nebo jediný evropský odchov endemických špačků holohlavých. Dařilo se také mezi savci. 69 druhů včetně goril nebo žiraf porodilo celkově 268 mláďat. Zcela mimořádný byl odchov krysy největší, výjimečná jsou také čtyřčata cibetkovité šelmy binturonga nebo dvě mláďata kunovité šelmy tayry.“

   A mně osobně, nad vší tou chválou, už nezbývá než dodat – vydejte se do ZOO Praha také a přesvěčte se na vlastní oči, skutečně to stojí za to!!!

 

 

Náhledy fotografií ze složky ZOO Praha očima milovníka ptactva

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář